Moje děti odmalička zpívaly v pěveckých sborech a chodily do hudebky.
Sbor, ve kterém zpívala dcera, se hned po revoluci vypravil zpívat do Itálie
na nějaký festival dětských pěveckých sborů, dceři tehdy bylo 11 let. V
Itálii bydleli po rodinách měli jsme jenom poslat nějaký dárek té
rodině, o děti se starali zdarma. Nějaké kapesné jsem dcerce dala, asi
300,- Kčs (v lirách)
Po týdnu přijela a vybalila kufr. Přivezla dárečky zase od té rodiny ale
bylo toho nějak moc! Barevná trička pro bratříčky a spoustu jakýchsi
nesmyslů, co tady nebyly k dostání, šampony, kosmetiku pro mne. "To jsi
všechno od nich dostala?"
"Ne, maminko, hodně jsem toho koupila!"
"A za co? Za ty liry, co jsem ti dala??"
Postupně vyšla pravda najevo: děvčata měla v městečku "rozchod". Viděly
tam hudebníky, hrající na ulici "s čepicí" na peníze - a tak si také
stouply kdesi na roh a zpívaly. Nepochybuji že zpívaly hezky, uměly to
a pro Italy byla "děvčata z východu"
atrakcí. Za pár minut vydělaly spoustu peněz 