Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

Lidé žijící v mírném podnebním pásmu a i zejména seveřané (Vikingové, Normani ...) potřebovali časový milník určující, kdy se Slunce vrací, den se prodlužuje a jaro už není daleko. Tento den je nazýván Slunovratem a pohybuje si kolem 21. prosince. A zřejmě byl tento den slaven předkřesťanskými národy jako "zrození" nového slunce. Díky nepřesnému stanovení tohoto významného dne ve Starověku se někdy slavil i o pár dní pozděj, třeba toho 24. prosince a nebo až 1. ledna coby Nový rok. Logicky by měl zimním Slunovratem končit Starý a začínat Nový rok.

Ondi - to ne -- stim nesouhlasim - tam se jedna oto prodleni o ten slepici krok aby se tomu verilo i bez daleklohledou - proste ani viru nemuzes zalozit na nicem.

To vím, že prostým a ledabylým pozorováním Slunovratu v dávnověku může dojít k nepřesnostem. Naše hvězda není světlá tečka, má v průměru zhruba 1,4 milionu kilometrů, zdánlivě zhruba 4 úhlové minuty.

V dávnověku zasvěcovali stavby tomuto dni, postavili něco velkého a pevného tak aby to měřilo slunovraty, jsou tyto dávnověké stavby po celé planetě.

Ano, observatoře si stavěli lidé z praktických důvodů. Například aby věděli, kdy mají zemědělci zasít zrno, nebo jestli vystačí zimní zásoby potravy do příští sklizně.

V deltě Okavanga určovali a určují dodnes lokální kněží-šamani podle polohy slunce dobu, kdy si mají sklidit úrodu, sbalit svých pět švestek a vydat se i s dobytkem do výše položených míst, protože nadejde čas záplav. Když to blbě kněží-šamani blbě odhadli, tak se dobytek utopil a úroda zhnila ve vodě. Nařídil-li to brzy, tak byla úroda slabá ... a zase ji pak kručelo v žaludcích.