Hus byl prohlášen za svatého a památka jeho byla slavena 6. července.
Podobně pak i Jeroným Pražský.
Český národ ctil Jana Husa jako svého světce. Kněží po jeho upálení
vzývali jeho památku zpěvem bohoslužebných hymnů, jimiž jsou oslavováni
svatí mučedníci. Věřící si rozebrali kazatelnu, z níž Jan hlásal své
učení, a částečky z ní si odnášeli domů jako "svatý ostatek". K jeho
poctě byly skládány náboženské písně.
Zajímavé je dále svědectví o požárech, které prý v průběhu věků
pětkrát zachvátily dům v Prachaticích, kde svého času mistr Jan Hus
přebýval. Plameny prý však nikdy nezachvátily jeho světničku, přestože
byla dřevěná, "jako by nad ní bděla zvláštní moc ochranná", a přitom
byl celý dům ohněm vždy značně poničen. A v jeho rodném Husinci prý
ještě v 17. století chodívali lidé k domu, kde se narodil, a odnášeli si
kousky jeho dřeva jako "památný ostatek". (Viz o tom zmínka zde)
Rozvinula se ikonografie mistra Jana Husa. Byl často zobrazován spolu se
svatým Vavřincem, jehož mučení - pálení na roštu, bylo obdobné, a také
s Janem Křtitelem, jehož jméno nosil. (Viz zde v dodatku)
I v Rusku na něho vzpomínali v dobrém; např. metropolita západní Rusi
Grigorij Camblak v dopise ze 16. května 1417 velkoknížeti litevsko-ruskému
nazval dokonce Husa svatým.
Otevřeně vyznal svou úctu k mistru Janu Husovi, jako k opravdovému
velkému křesťanskému mučedníkovi, sv. biskup mučedník biskup Gorazd
(+1942), když o něm napsal např. tato známá slova: „Byla to smrt velkého
křesťanského mučedníka...
https://www.orthodoxia.cz/dejiny/husova-svatost.htm
