No vidíš a já nemám problém s žádnou církvi. Já mám problém s jejich doktrínami, jejích dogmaty.....ti všichni lidé v těch organizacích jsou mymi bratři a sestrami.
Mám sousedku adventistku, je to tak milá osoba, když jsem na cestách, stará se mi o zahradu jak nejlépe dovede. Když se vrátím z cest, tak se těší, že už jsem zdravá zpátky. Když pláču, tak pláče se mnou. Další sousedka je nepraktikující evangelická, ta by všechno pro mě udělala, raději by ponesla ztrátu, než aby mi ublížila. Mám maminku, která má už 90 let a její sousedka je katolička, tak zlatou katolicku nám tam dál za sousedku naší mamince jen Bůh. Pomáhá nám o její péčí, když my nemůžeme.... měla jsem známou, její maminka je u SJ to znamená, že jsem měla s ní možnost taký být, člověk, který upřímně bere svou víru, tolik kolik mu bylo dáno, tím žije.
A co teď ratko,? Oč tady jde o učení, církev, nebo je to o jedincích?
Co myslíš, podle které církve bude soudit Bůh svět? Nebude snad soudit
člověka podle toho jak on žil?
Když jsem na cestách a nemám tam své společnosti, nemám problém zajít v
neděli do nejbližšího kostela, či společenství
křesťanského.....vždy i tam můžeš si něco vzít. Už jen to, že
přečtou verš z Bible. Pokud s něčím nesouhlasím, tak to prostě odsunů
na bok.
Přece, když ti někdo dá koláč s třešněmi, taký nevyhodis celý
koláč, protože je tam pecka. Sníš to dobre a tu pecku vyhodis. 

to záleží na tobě. K tomu, aby jste
měli problém i při evangelizovani je třeba dva, kteří chtějí prosadit to
své. Každý ale by měl vědět, že tudy nevěda cesta, že tady jde zase o
Boží milost. Přece Boha nemůžeš někomu násilím vynucovat. Bůh přišel
hledat své děti, ovečky, to není naše práce. My můžeme zasévat, ale
růst dává Bůh.
Tak
takhle já to cítím. Nic jím nevnucují, chci žít tak, aby oni zatoužili
po takovém životě, aby oni se začaly ptát.....a já pak můžu svědčit.
Nejhorší je to, co dělá dnes křesťanský svět, žije jak ten svět,
lžou, okrádají, rozvádějí se.....ale chtějí někdy spravedlivějším
než oni strašně svědčit o Bohu. Jak pak to může skončit?