Zašel jsem na večeřu do Galerie a oni tady svědkům vypálili rybník.
Na to místo,
kde stávají s vozíkama, jim postavili stánek na to Trdlo kafe nebo co to je.
Zajdu se ve
čtvrtek podívat, jak to svědkové vyřešili. (Bývají tady teď jenom
čtvrtky, mi posledně řekli.)
Co byste
svědkům poradili vy? Já bych jim poradil jít raději naproti do hospody na
pivko a vozíky zaparkovat ve stojanu na kola. Po návratu referovat bratru
staršímu, že se vrací v dobré náladě ze služby. (Myslíte, že policajt
může dát dýchnout svědkovi, když veze vozík?)
1
1
Nemyslím
si, že Bůh uznává nebo neuznává církve jen podle toho, zda byli jejich
členové někdy ve válce. Naopak třeba katolická církev vyzývá své
členy, aby bránili své bližní dokonce i ve válečném konfliktu, pokud jim
v tom nebrání svědomí. Ani Svědkové Jehovovi nejsou výjimkou. Svědkové
Jehovovi, v té době Badatelé Bible, se zformovali již před první světovou
válkou a jejich literatura je s pomocí biblických citátů rovněž
povzbuzovala k účasti ve válce. Platilo však jedno důležité omezení –
nezastřelit přitom člověka. Těm svědkům, kteří měli výhradu svědomí
a do války jít nechtěli, bylo doporučeno alespoň nakoupit válečné
půjčky a podpořit tím svoji stranu. Odmítání účasti ve válce ze
zásady přichází teprve se druhu světovou válkou, kdy prezident svědků
Jehovových Rutherford vstoupil do sporu s Adolfem Hitlerem kvůli znárodnění
budovy odbočky SJ v Německu. Po něm skutečně následovalo těžké
pronásledování svědků Jehovových v době války, tak jako například
Židů.
