https://www.svejkmuseum.cz/I_12.htm
U Vlašimě byl, poslušně hlásím, pane feldkurát,“ řekl Švejk,
„jeden děkan a ten měl, když mu jeho stará hospodyně utekla s klukem i s
penězi, posluhovačku. A ten děkan na stará kolena dal se do studování
svatýho Augustina, kterýmu říkají, že patří mezi svaté otce, a dočet
se tam, že kdo věří v protinožce, má bejt prokletej. Tak si zavolal svou
posluhovačku a povídá k ní: ,Poslouchejte, vy jste mně jednou povídala,
že váš syn je strojní zámečník a odjel do Australie. To by byl mezi
protinožci, a svatý Augustin přikazuje, aby každý, kdo věří v
protinožce, byl proklet.’ ,Jemnostpane,’ povídá na to ta ženská,
,vždyť můj syn mně posílá z Australie psaní a peníze.’ ,To je mámení
ďábelské,’ říká na to pan děkan, ,žádná Australie podle svatýho
Augustina neexistuje to vás jen ten antichrist svádí.’ V neděli je
veřejně proklel a křičel, že Australie neexistuje. Tak ho rovnou z kostela
odvezli do blázince. Vono by jich tam patřilo víc. ,U uršulinek’ mají v
klášteře lahvičku s mlékem panny Marie, kterým kojila Ježíška, a v
sirotčinci u Benešova, když jim tam přivezli lurdskou vodu, dostali po ní
sirotkové takovou běhavku, že to svět neviděl.“
Nábožnému polnímu kurátu udělaly se mžitky před očima a vzpamatoval
se novým koňakem, který mu vstoupil do hlavy.
Mžouraje očima, otázal se Katze: „Vy nevěříte v neposkvrněné
početí panny Marie, nevěříte, že palec sv. Jana Křtitele, který se
chrání u piaristů, je pravý? Věříte vůbec v pána boha? A když
nevěříte, proč jste polním kurátem?“
„Pane kolego,“ odpověděl Katz, plácaje ho důvěrně po zádech,
„dokud stát neuzná za dobré, že vojáci, než jdou mřít do bitvy,
nepotřebují na to požehnání boží, je polní kurátství slušně
honorovaným zaměstnáním, při kterém se člověk nepředře. Pro mne to
bylo lepší než běhat po cvičištích, chodit na manévry... Tenkrát
dostával jsem rozkazy od představených, a dnes si dělám, co chci. Zastupuji
někoho, kdo neexistuje, a hraju sám úlohu boží. Jestli nechci někomu
odpustit hříchy, tak mu je neodpustím, i kdyby mne prosil na kolenou.
Ostatně posledních by se našlo sakramentsky málo.“
