Zdravím človíčku...našla jsem něco ve starším deníku, autora
neznám, ale je to zajímavě napsané ...
možná se vám to bude líbit? 
KDYŽ JE MI NEJHŮŘ
Jo když je mi nejhůř
Zvednu oči vzhůru
Tam, kde tuším
Songy andělskýho kůru
Jo, když je m nejhůř
Zvedám oči k nebi
Tam. kde tuším ruce,
Probodnuté hřeby
Já nemám zdání,
Kdo ty ruce probod
A nevím ani, kde se pomoc hledá
Vím jenom o tom,
Že když mi teče do bot
Je tu něco, co mi oči
Vzhůru k nebi zvedá
Možná. že ty ruce se mi jenom zdají
A andělský kůry vůbec nezpívají
Nevím, kde je pravda
Vím však, že když zvednu
Svoje oči vzhůru
Nedopadnu ke dnu
Já nemám zdání.
Kdo ty ruce probod
A nevím ani, kde se pomoc hledá
Vím jenom o tom,
Ze když mi teče do bot
Je tu něco, co mi oči
Vzhůru k nebi zvedá
Stoupám k Tobě, Bože
Nechci světa svody
Děsí mě však to
že nezvládnu ty schody
A tak, abych byl k tobě trochu blíže,
Za pomoci zdviže
Zbav mě zemský tíže
Já nemám zdání,
Kdo ty ruce probod
A nevím ani, kde se pomoc hledá
Vím jenom o tom
Že když mi teče do bot
Je tu něco. co mi oči
Vzhůru k nebi zvedá
Zdravím Vás! 
Ano, je to zajímavě napsané, ale je v tom
smutek. 
Skutečný život je v Lásce Boží
našeho milujícího Otce radostný. 
