Legendární italský potápěč Enzo Maiorca trénoval ponor u pobřeží
nedaleko Syrakus, doprovázen svou dcerou Rossanou, která zůstala na lodi.
Najednou pod vodou pocítil lehké šťouchnutí do zad. Otočil se – a
spatřil delfína. Ale tentokrát si nepřišel hrát. Snažil se něco
sdělit.
Delfín se ponořil hlouběji a Enzo ho následoval. V asi 15 metrech pod
hladinou objevil jiného delfína, zamotaného do opuštěné rybářské sítě
a bojujícího o život. Enzo zavolal na dceru, aby mu podala nůž, a delfína
rychle osvobodil. Ten už byl na pokraji sil – a vydal zvuk, který Enzo
později popsal jako téměř lidský křik.
Delfíni vydrží pod vodou jen asi 10 minut. Tento měl namále. Pomohli mu na
hladinu – a tam se ukázalo, že jde o delfíní samici. Krátce poté
porodila mládě, zatímco samec, pravděpodobně otec, plaval kolem nich.
Potom delfín připlul k Enzovi, jemně se dotkl jeho tváře – jako by mu
děkoval polibkem – a s celou malou rodinou zmizel v moři.
Enzo po tomto zážitku řekl:
„Dokud se člověk nenaučí respektovat přírodu a rozumět jazyku zvířat,
nikdy nepochopí své místo na Zemi.“
Tento příběh je silnou připomínkou inteligence přírody a naší
odpovědnosti ji chránit.
National Geographic Lover
2
A to vše se stalo díky
Bohu! 
