https://zeny.iprima.cz/jiri-ruzicka-celil-pokusu-o-vrazdu-a-zemrel-predcasne-matka-helena-mu-dohazovala-role-422190?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=1228611&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
Když se Jiří Růžička narodil, trpěl podvýživou a maminka Helena se
obávala, že kvůli tomu zemře. Možná i proto velmi pečlivě dbala na to,
aby neustále jedl. Jiří postupem let začal na váze přibírat, bohužel až
příliš. Na jeho zdraví se podepsala nejen enormní chuť k jídlu, ale také
fyziognomická porucha. K obědu dokázal sníst trojnásobnou porci a k tomu
vypít i dvacet kokakolových nápojů. Ze své tloušťky si hlavu nedělal.
Jeho životní motto znělo: Po mně potopa.
Prodělal mozkovou mrtvici, infarkt, začaly mu selhávat ledviny a játra.
Nakonec skončil v nemocnici v Plzni, kde se ho jedna ze zdravotních sester
pokoušela zabít. „On měl tehdy udělanou tracheostomii, díru v krku,
nemohl mluvit a když jsme ho přijeli navštívit, dorozumíval se s námi tak,
že všechno psal na papír. Napsal nám, že za ním v noci chodí jedna
zdravotní sestra a cpe mu buničinu do hadiček, které přiváděly kyslík a
potřebné léky. Prý to dělala proto, že jsem kandidovala za komunisty do
Senátu a říkala mu, že její rodiče trpěli a umírali v komunistickém
lágru. A že když jeho máma za ně kandiduje, že chcípne taky,“ líčila
během života Helena Růžičková pro deník Blesk.
„Nejvíce nám tehdy pomohla Dáša Havlová. Nemusela to dělat, nikdy
jsme se zvláštně nepřátelily, ale měly jsme se vždy rády. Ona už tehdy
jako paní prezidentová zavolala a řekla: Helenko, slyšela jsem, co vás
postihlo, co pro vás můžu udělat? Když jsem se jen zmínila, že by Jirka
potřeboval speciální polohovací postel s kyslíkem, ona to za pár dní
zařídila a nechala ji ze zahraničí dovézt. Každý týden volala, ptala se,
jak na tom Jirka je.