a střibrná poteče dál až do moře
tam se v množství rozplyne
a s tou barvou celé lidstvo
jednou stejně zahyne.
a to víno barvy rudé nebude už kdo mít pít
za milióny let pak poté najdou v skálách lidský trilobit.
a střibrná poteče dál až do moře
tam se v množství rozplyne
a s tou barvou celé lidstvo
jednou stejně zahyne.
a to víno barvy rudé nebude už kdo mít pít
za milióny let pak poté najdou v skálách lidský trilobit.
buc ho do opičího stromu
buc ho a pojďme raději všichni domu
mějme v duši klid a mír
bouřit nechme pouze Níl
nechť se tam plácá krokodyl
a přejme mu aby dlouho žil
aby ho nezničil radioaktivní spád
ten totiž nikdo nemá rád
před ním se na stromě neschová ani opička
i když je nevinná a úplně maličká.
VÍŠ. . .
Víš, jak se třpytí řeka v létě?
Zlatě . . .
A víš ,jak krásná je velice za ,za svitu měsíce?
Nejvíce . . .
A víš, jak je kouzelná ,když prší?
Jako souznění duší . . .
A víš, jaká je za větru?
Stříbrná....jako vážka v rozletu. 
a za tmavého večera v náručí poetovi bys brečela
když na vodní hladině plaval vor a na nim seděl muž ten tajemný tvor
bylo mu jedno jestli je střibrná zlatá nebo žádná a jako žena byvá tá
záře barev hodně zrádná
ale ta žena s mužem na voru sklánělá muži velkou pokoru.
v temnotě pluli dál a dál a nevšimli si že je niagarský vodopad
přivital
bylo už pozdě vrátit se zpět a tak pro ty dva skončil tento svět