Na našem gymplu vůbec nikdo neřešil v čem kdo chodí nebo jaký má mobil. Dokonce jsme se obešli i bez make-upu. Ani nějaké kamarádství se moc nenosilo. Takové individuality, kde byl každý sám za sebe a jeden druhého si téměř nevšímal. Prostě každý za sebe. Na druhou stranu je fakt, že už děti na prvním stupni ZŠ se vysmívají dětem sociálně slabších rodičů.


vsechno bylo presivane po davno zesnulych.
Dnes si rikam, jak jsem tu zimu vubec mohli prestat...