Naši vesnici osvobodili Vlasovci. Jejich známé: Даваи часы!
Jeden Vlasovec v naší vsi zůstal, byl to náš soused, Fadějev. Bydlel v chaloupce z nepálených cihel, kamarádil s naším sousedem, kterému jsem říkala dědo, mamka strejdo. Vedli spolu řeči o politice, kouřili fajfky. Ani jeden neměl děti, takže mě brali jako svou vnučku, mamku jako dcerku. Strašně neměli rádi židy.
