Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Jojo.. a je to tak do dneška. Ta představení pro malý děti. Ale Teda roli hraje i to, že malé děti po obědě spí. A pak se to blbě stíhá, když to představení nemá být v 8 večer, jak píšeš.

Ale my to včera měli od půl pátý a ideální. Pro ty děti už t večer je. A má to úplně jinou atmosféru než v 10 rano

Vinnetou stejně zná jenom hopsání kolem ohně za zvuku tam-tamů .

Potlach

Mňo potlach je výroční oheň trampské osady.

Potlače se tradičně slavily u řady kmenů na severozápadním pobřeží USA a v Britské Kolumbii v Kanadě. Nejznámější z nich jsou Kvakiutlo­vé, Haidové, Tlin­gitové, Pobřež­ní Sališové, Nutkové a Tsimšianové. Obřad se pořádal venku anebo v „dlouhém domě“ náčelníka, obvykle v zimním období, často při nějaké významné rodinné příležitosti (narození dítěte, svatba, dospělost). Hostitelem je hlava rodiny nebo náčelník, který sezve hosty a zahrnuje je dary, zároveň však očekává, že dary budou oplaceny, buďto přímo nebo na některém z příštích potlačů. Obdarovaný, který by dary neopětoval, se vystavoval posměchu a ztrátě cti. Potlače mohou být skromné, anebo i velmi prestižní a nákladné, která trvaly i několik dní. Součástí slavnosti bývá i hudba, tance a někdy i dramatické představení, při nichž herci v maskách inscenují kmenové mýty.

Nazvaném podle tohohle indiánského zvyku

Pořád zapomínáš, že ti naši slavní trempové si na ty pravé jen hrají, o víkendech a dovolených.
V těch tzv. osadách se tváří jako ošlehaní veteráni divokého západu, ale v reálu jsou to soustružníci, skladníci, doktoři, nebo inženýři, kteří mají ve městě svůj druhý, teda spíš první život, který se nijak neliší od těch, co si na falešné kauboje a zlatokopy hrát nejezdí. Opravdový americký tramp je úplně neco jiného, byli to tuláci, kteří vyjma špíny mezi prsty u nohou neměli nic, ba ani žádná práva.
Velmi nezařaditelní jsou pak trampští muzikanti, myslím ty slavné. Na jedné straně kopa hezkých písniček, co se zpívají u táboráků. O lásce, o bídě, dálkách, puchýřích, o orosené železniční trati, stanech, stáncích, dekách, rumu, ešusu, kamenech, dešti a valčíku. Druhou jejich stránkou jsou pak pražské luxusní byty, vily, auta, ubohé televizní taškařice, prostě normální životy zazobaných mastňáků, kteří se živí popkulturou pro masy.

Ten u nás takový trempský život o sobotách a nedělích byl za první republiky.
https://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/153292/trampske-osady-maly-stat-ve-state.html

Jo, tehdy to vzniklo. Městské floutky přestalo bavit jen nečinně vysedávat po putykách a tak začali trampovat. Svoji roli sehrála tenkrát velká popularita Rodokapsů a brakové "westernové" literatury vůbec.
Za komančů to zase byl útěk od oficiální stádní kultury, spousta lidí raději seděla u táboráku v lese, než aby trávili čas na schůzích a brigádách.
Dodnes ale trampové existují, potkávám je každé léto, myslím ty co vandrují, ne chataře. Akorát když uvidím osadu, kde na je každé druhé chajdě přišroubovaný satelit a před ní stojí BMW za dva miliony, mám z toho dost rozporuplné pocity.

Já si taky rada hraju na zalesaka. Je to romantika. Nejsem tramp. Jejich hudba mi přijde šílená a rozhodně nemám nic proti troše komfortu :)) ale principiálně jsou výlety moje oblíbená aktivita

Trampská muzika je hezká, mám ji rád, ale ne z desky, nebo z rádia. Jen u táboráku, nebo na zahrádce u letní hospůdky a hlavně naživo to má to správné kouzlo.
Poslední roky záměrně vyhledávám "nekomfortní" tábořiště a kempy. Má to více důvodů. Nebývá to tam narvaný a hlavně v takových zařízeních tráví dovolené většinou normální lidi, ne kreténi s blůtů repráky, kterými otravují své okolí. Také se v takových "resortech" nenachází žádné atrakce pro mastňáky, tobogány, disko cvičme v rytme pro blondýny atd. Prostě bývá tam klid, teda většinou. Mě stačí hajzlík a hospoda, žádné jiné vybavení nepotřebuju.

Když jedu autem a je podvečer a zpívají hezké country písničky je to fajn.

A nebo ráno. A když ještě zívají : koukám jak celá země vstává a vidím v dáli Krušné Hory a nebo České Středohoří tak je člověk rád na světě. Ani hora Řípa není marná ale je ten kopec tak osamělý v té Polabské nížině.

Nejraději jezdím autem v sobotu, ještě lépe neděli, mezi čvrtou a šestou hodinou ranní. Na silnici skoro nikdo a příroda se probouzí do krásy letního dne.
Pochopitelně myslím cesty na dovolené, ne do práce :-)

Nic proti, ale to já nemusím. V autě mám rači klid, nebo bigbít.
V hospůdce nebo u ohně je to ale nádhera, hlavně když se sejde víc muzikantů. I jedna kytara dovede navodit atmosféru, ale když jsou tři, k tomu basa, mandolína, foukací harmoniky, banjo, jo tak to je lepší, jak koncert na stadionu za těžký love. Ještě lepší je, když ti muzikanti nejsou orientovaní striktně fanaticky na ty jejich táborový cajdáky a nebojí se to proložit lidovku, nebo rockovou peckou.
Nikdy jsem nebyl na žádném koncertě čundr country muziky, třeba na Medvědech, nebo podobných hvězdách. Teda několikrát na Mládkovi, ale to je samostatný hudební žánr.
U táboráku, když je dobrá skvadra a dobrý pivo, tak tam bych vydržel od dubna do prvního sněhu.

No já myslela spis dobrej spacák, stan a tak. Jsem zimomriva. Kemp taky nemusím.

Stan a spacák samozřejmě mám, v podstatě celé léto v kufru auta.
Ale "nadivoko" už nestanuju, přece jen už nejsem úplně mladík, tak trošku toho pohodlí v kempíku uvítám. Určitě už mě neláká vařit polívku v kotlíku, takže nějaká ta hospůdka je fajn a taky když se má člověk kde opláchnout. Víc nepotřebuju, proto jezdím po těch zastaralých retro kempech, na které jsou ty nejhorší recenze. Je v nich totiž krásně.

No ono některý traťové jedou i tu estetiku, kožený kabáty, celta.. no to dekuju pěkně. Moje přirozený místo je knihovna a muzeum. Zase nekempuju tak často. A na divokou naposled před lety.. jsme šly s kamoskou Šumavou.