Pořád zapomínáš, že ti naši slavní trempové si na ty pravé jen
hrají, o víkendech a dovolených.
V těch tzv. osadách se tváří jako ošlehaní veteráni divokého západu,
ale v reálu jsou to soustružníci, skladníci, doktoři, nebo inženýři,
kteří mají ve městě svůj druhý, teda spíš první život, který se
nijak neliší od těch, co si na falešné kauboje a zlatokopy hrát nejezdí.
Opravdový americký tramp je úplně neco jiného, byli to tuláci, kteří
vyjma špíny mezi prsty u nohou neměli nic, ba ani žádná práva.
Velmi nezařaditelní jsou pak trampští muzikanti, myslím ty slavné. Na
jedné straně kopa hezkých písniček, co se zpívají u táboráků. O
lásce, o bídě, dálkách, puchýřích, o orosené železniční trati,
stanech, stáncích, dekách, rumu, ešusu, kamenech, dešti a valčíku. Druhou
jejich stránkou jsou pak pražské luxusní byty, vily, auta, ubohé televizní
taškařice, prostě normální životy zazobaných mastňáků, kteří se
živí popkulturou pro masy.

