Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Ale bez těch, kdo mně pomohli, bych byla absolutně v háji. Možná jenom ležela a blbě artikulovala..
To se stalo jednomu mému známému.
Vzal si manželku s desetiletou dcerou z prvního manželství, adoptoval ji a přijal za svou.
S manželkou pak měli dva syny a dceru. Nejstarší syn je fajn ale manželka zemřela a dům dostal ten mladší, vzal si úvěr u nebankovky a přišli o všechno - dům, pole i lesy. Tátu z toho ranila mrtvice. Takže nemocnice a pak LDN. Ležák. Nepostavil se. Nemluvil. Ta nejstarší dcera se vztekla: "Tak to NEÉÉÉ, tata na LDNce nebude!" Odešla ze zaměstnání a tátu vzala k sobě. Za nějaký čas jsem jela přes tu vesnici a zastavila se. Laďa seděl na gauči, díval se na televizi, Lidka cosi kutila v kuchyni. Uprostřed obýváku stál rotoped. Přivítali jsme se - a - Laďa i mluvil! Sice blbě ale rozumět mu bylo. Lidka uvařila kafe a na Laďu: "Tato, začíná seriál - takže - na rotoped a šlapat!" Laďa protestoval: "vidíš že mám návštěvu!" Lidka se nedala: "My si s Pavlů vemem kafe ven, zakůříme a pokecáme a ty mezitým šlapaj!" Pomohla mu na rotoped a z terasy na něj dohlížela. Seriál měl 45 minut - a - tata šlapal! Pomalu ale celou dobu! Když skončil, Lidka mu pomohla zpět na gauč, přinesla flašku a dali si po štamprli. "Víc ne, zasej zitra"! Když jem odcházela, Laďa přešel s pomocí fancek až ke dveřím ven! (tehdy jsem na něho "poštvala" tu logopedku a Laďa mluví dobře) Po roce jsem viděla na fb fotky z narozenin Laďovy vnučky. Čumím na to jak vejr: Laďa u nich DOMA! V paneláku, čtvrté patro bez výtahu, 64 schodů. Ptala jsem se, jak tam dědečka dostali? "Jak? Pomalu! On to vyšel a sešel i dolů!"
Vlastní děcka se na tatu vykašlala - ale ta nevlastní ne!