Tož nezapomeň občas pobavit aj Toncka 
Mají nějakou rodinnou sešlost. Mně se v tom horku nikam nechce a on má vycházky do 17. Možná večer dožrat zbytky.
Vymluvila jsem se, že mi je špatně. Neznáme se a aby si mě prohlíželi
jako cvičenou opici, tak na to séru. 
Jen aby to nepojali, že jsi s Tonckem v jináči a příští oslavy už
budou zásnuby 
Nestraš.
Až za nějaký rok určitě ale kdyby
pámbú dopustil a motyku spustil, tak by se nic nestalo. Neměli bychom s tím
problém.😀
Je fakt že křtiny ve Křtinách by byly fajn
ale neméně krásného Santiniho má mnohem
blíž
po lepších cestách
- a - hlavně - u lepších hospod!

Spratek teď žere frgály ze včerejší svatby z koliby Na pasekách-)
Frgál bych do huby nevzala a jestli vám fakt na svatbu napekli FRGÁLY, tak
je žeňte svinským krokem! To se NEDĚLÁ!
Na stůl patří VDOLEK.
Tenké kynuté těsto rozválené do kruhu s vyvýšeným okrajem (okolkem)
potřené náplní, dozlatova upečený okolek, nezhnědlý. Dozlatova upečené
i těsto pod náplní. Upečené pokapané směsí másla, cukru a rumu.
Popřípadě ještě pocukrovaný. Lesklý okraj by neměl být pocukrovaný ale
velká chyba, která by z VDOLKU udělala FRGÁL, to není.
FRGÁL je vdolek buď nevykynutý, nedopečený nebo spálený nebo s
nepravidelným okolkem nebo jakkoliv jinak nedokonalý. Nebo chuťově
"ošizený".
Dokonalý výrobek bez vad a dobré chuti je VDOLEK.
Čecháčský výraz "frgál" je hrubou URÁŽKOU pekařky.

Tak to byl asi vdolek.-) Hruškový, tvarohový a povidlový. Všechny krásně voněly rumem.-) Ale nebyla na nich drobenka.
To, co popisuješ, byly VDOLKY.
Pokud měly krásný tvar a hlavně DOBROU CHUŤ, tak to nebyly žádné
"frgále".
Já vím, že se to tak nějak vžilo, označovat vdolky výrazem "frgál" a
mladší generace se s tím smířila a bere to jako oficiální název! Ale pro
nás, starší hospodyně, které se setsakra natrápily, než se naučily té
DOKONALOSTI
pravého VDOLKU, slovo "frgál" působí
jako červený hadr na býka! 
Ale jo, rozumím(e) vám!
Užívejte si ty "frgále" (nebo "frgály") - hlavně když jsou DOBRÉ.
Některé pekárny tady na Valašsku se v pečení vdolků hodně pohoršily.
Zjistily totiž, že cizím lidem chutnají i vdolky různě ošizené, hlavně
že je to kulaté!
Já jsem vdolky pekla ještě před pár lety, dokud moje tetička měla pec.
Protože ty nejlepší vdolky jsou ty z pece.
Ale už to nedělám, "mladí" přestavěli pekárnu na pokoj pro děti (chápu)
a pec už není....
(ale zachránila jsem aspoň kredenc, který dělal doma tchán mojí tetičky
jako svatební dar pro syna! I tetička modernizovala kuchyň a má tam
ošklivý "sektor" . ale pohodlnější, kredenc dala do pekárny a když
pekárnu rušili, byl boj mezi strýčkem a "mladými" o zachování kredence.
Já v té době zdědila chalupu, po kredenci sáhla všemi deseti - ke
spokojenosti nás všech)
Příbuzní od manžela pečou tyhle koláče ale nejsou to ty malé svatební.
Jo, to video je výpravné ale - neobsahuje to ty "finesy", které dělají
kterýkoliv koláč tím "pravým, neopakovatelným"
Ale jako informativní to, samozřejmě, stačí.
S koláčem je to stejné jako například s kyselicí
bramborovým salátem
rajskou, gulášem
svíčkovou a tak dále!
Každá pořádná hospodyně má ten svůj - ZARUČENĚ PRAVÝ - recept

a "každý jiný recept NEPRAVÝ jest"
-------------------------------------------------------
Já jsem zase zachránila staré Cyrilometodějské kalendáře. Naši je
chtěli vyhodit…
Jako děcko jsem je ráda
pročítala. Nejstarší je asi z roku 1914 a takové “relikvie” se
nevyhazují i když se na nich podepsal čas. Byly na půdě ve dřevěném
kufru po prababičce z Mušova.
Vrrrrrrrrrrrr....... křivák sa mně v kapse otvíře...... takové
poklady měl můj táta a když zemřel, ségra všechno vyházela! Měl i
obrovskou knihovnu - a segra složila knihy do krabic od banánů a prodala to
nějakým vychcancům za tisícovku za krabici! Nic mně neřekla! Jenže:
některé knihy byly i MOJE, já jsem je u táty nechala v jeho knihovně -
občas si někdo z rodiny nebo ze známých od táty knihy půjčoval. U našich
- už u staříčků - bývaly dveře otevřené pro kohokoliv kdykoliv. Já
jsem stejná. Jenže moje segra je jiná - tu to štvalo a když táta zemřel,
lustrovala i návštěvy co přišly za maminkou, byla na ně protivná a tak
přestali maminku navštěvovat....maminka zemřela, byla jsem u ní... když
zemřela, zavolala jsem na segru, byla kdesi venku, že maminka zemřela....
segra mně řekla ať jdu domů, že všechno zařizuje ona.... a to jsem byla v
rodném domě naposled.... přivezla mně ještě deku, co pod ní maminka
zemřela a pár fotografií..... tož tak. 
Pokud jsi něco zachránila tak jsi borka! To je paráda!

Nebýt té zasrané politiky, tak bychom si určitě hodně rozuměli. I ty horké hlavy máme stejné..-) Tvé příběhy se dobře čtou ale to už dávno víš… Taky mám své “zážitky” s rodinou, jenom o nich nechci moc psát. Nikdy nic není tak, jak to na první pohled vypadá.
(že já sa dycky zakecám o nečem jiném....)
Drobenka na vdolku být nemusí i když může a není to chyba.
Obvykle se drobenka dávala na "všednější" vdolky, které se pekly každou
sobotu.
Na těch se "ušetřilo" na másle, cukru a rumu, na takové té "polevě",
která nesměla chybět na svátečním vdolku (svatba, křtiny, pohřeb)
Ještě: "vdolky" jsou koláče s "jednou" náplní. Může být jakákoliv (tvarohová, ovocná) ale na jednom vdolku je jenom jeden druh náplně. Na rozdíl od třeba Chodských koláčů, které bývají zdobené - na jednom koláči je víc druhů náplní a dělají se z nich třeba ornamenty nebo nápisy.
Všimla jsem si že některé pekárny i tady u nás nabízejí "zdobené" vdolky - ale ty se dělají na zakázku (třeba se jménem nebo číslicí, namísto dortu) a mívají i větší průměr než je ten klasický.
Historický vývoj pojmůValašský vdolek (původní název): Tradiční,
slavnostní kynutý koláč z Valašska o průměru zhruba 30 cm s bohatou
náplní a drobenkou.Frgál (původní význam): Hanlivé označení pro
nepovedený, připálený nebo šišatý vdolek. Když se hospodyni koláč
nepovedl, řeklo se, že upedla „frgál
Dnes už se vdolku říká obecně frgál a oficální výroba frgálů je
přísně chráněna i EU. Musí splňovat standard vdolku a vyrábět jenom v
určitých částech Valašska. Tak praví AI.-)
No a ve Středních Čechách je vdolek kulatý skoro jak koblížek jen je
placatý a na něm jsou povidla a posypaný nastrouhaným tvrdým tvarohem a
nebo čepice z bílků či šlehačky.
https://search.seznam.cz/?aq=0&ctx=ZE_jpvqfdZ7mM64oE2OtDAzNKSWPI8Fcbr9XAU52VPr8OQ7-y3HFzkz8ZbsdgGfTWD40hG2AngoApD_XjbRmvVbu5g_j4VBUrLTJ8VphhNoc-XyCyTbZSTEktCn9k_oorGNyTo4Bp5v6-x4nDjacpt2p0qyYAnpxv0QW2axA7JNSGNSEKU_VLrpPn9CEKUllHaC_wvgm3cbYRc9FZsJMEw&q=Dom%C3%A1c%C3%AD+vdolky+s+povidly+a+tvarohem&sourceid=web&thru=carousel
Občas si jeden koupím v pekárně. Babička jednoho spolužáka ze ZŠ je pekla v pátek a chodili jsme k nim ,kamarádi a každý jeden dostali. A k tomu v pulitru vodu se šumákem - tou kostkou... Jindy zase pekla něco moje babička či jiné.
Šuměnky mají dodnes u nás v Jednotě. Prý chutnají stejně jako kdysi.
V Normě prodávají také šuměnky ale v těch sáčkách. Ty kostky jsem nikde už neviděla.
Mě občas dovezla kamarádka z Velkého Hrozenkova frgály a nebyly ani spálené ani nedopečené ale super. Ale jsou to větší koláče asi 22 cm průměr. Pekla je její sousedka a najednou jich dělala asi 9 , mám někde recept. A i to těsto na ně je bezvadné. Ale říká se že kdo umí tak umí.
Ta kamarádka ovšem není z Velkého Hrozenkova
(neexistuje)
ta je určitě z Nového Hroznkova!
aneb:
(potkají se dva známí:)
"Tož co je nového?"
" Fšecko při starém! Enem Hrozenkov je Nový"
(Radar by ti řekl totéž - ale - ten by měl "Nový" - Jičín
)
S prací jsme na tom stejně dneska . Taky doháním to ,co né díky mě se zanedbalo. Ale není už nikdo jiný kdo by to udělal.
Já vím ale tohle musím dodělat a udělat. Navazuje na mou práci dost dalších lidí .