Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Sem sa docela těšila, že konečně zostanem s dědečkem aspoň na chvílu sami a budem si užívať - a ono houby! Chodím od ničeho k ničemu jak lev v kleci a enom čučím na kalendář - houby enom na kalendář! Na hodiny! Kdy už budů zpátky.... naštěstí zitra přijedů Pražáci a v nedělu dědečkova rodina ze Zlína, bude nás tu jak malých psů ale "naši mladí" to nebudů....
Když sa ogar rozvedl, vrátil sa dom a chtěl po mně chalupu, měla sem strach: co když si přivede nejaků běsku a já to s ní nevydržím pod jednů střechů? Že by sa dál dohromady právě s toťtů cérků mňa nenapadlo ani ve snu!
Když sa po dědině začalo šuškať, že tí dva spolu cosik majů, fšeci sa shodli na tem, že nájvětší radost z teho má Pavla (jako - já osobně) A měli pravdu....život sa ke mně otočíl tů nájlepší stranů...