Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

...neměli čas, peníze, možnosti.

Škoda, že nejsi Paraplíčko

škoda že nejsi Dagmara

Nefňukej veverko. Třeba jednou Paraplíčko potkáš, ať zlé, nebo dobré, dle toho, o čem tam uvnitř přemýšlíš. Tedy jestli jsi tím Paraplíčkem nemyslel Jiřinku. :-)

Myslíš druhou mízu? Ta obvykle postihne jedince,kteří nevědí co roupama dělat.Připadá jim nudné,žít s dosavadním partnerem,když sex s tím druhým a mladším,je mnohem zábavnější.Jde o přechodnou normálku,pokud ovšem onoho jedince nenapadne nic "lepšího",než spálit všechny dosavadní mosty.

Krize stredniho veku nastava zpravidla tehdy, kdy si jeden z partneru zacne uvedomovat, ze ho ten druhy v podstate nudi, ze uz mu nic noveho nemuze dat. Projevuje se to i v zamestnani, kdy si vetsinou muz zacne uvedomovat, ze uz dosahl stropu sve kariery a ze bude delat az do penze porad to stejne. Pociti potrebu zmeny. Jakmile mu, neb ji prijde do cesty nekdo jiny, kdo v nem vzbudi touhu po mladi, zacne vetsinou delat seky, rozvede se, znovu ozeni, poridi si dalsi deti, nebo da vypoved a najde si jine pole pusobnosti..zkratka vrhne se znovu do zivota a vetsinou i skutecne omladne, dostane novy impuls a kdyz ma stesti, tak to klape k nelibosti byvaleho partnera, nebo zamestnavatele­..nebo dostane infarkt.

Změnu v zaměstnání bych nechala stranou,tam je člověk schopen racionální úvahy.
Změnám v soukromém životě ale moc nakloněná nejsem.Obvykle jsou na úkor stávajícího partnera a dětí.

Ne, tuhle nemyslím. Myslím třeba tetování, sporťák, cesta kolem světa, motorka a pod.
To co píšeš, je dle mého jen o tom, že si lidi nerozumí a nerozuměli. Kdyby neměli děti, tak by spolu i tak po pár letech už nebyli. Deset a víc roků jsou spolu většinou proto, že jsou jejich společným zájmem jejich děti. Poté co vylétnou z hnízda a někdy i ještě před, jim dochází, že si spolu nemají co říct, nemají moc společného, každý je někde jinde. Stále je spojují děti, rodina. Pak mají dvě možnosti. Buď se rozejdou a každý si najde nového partnera se kterým si rozumí, se kterým dožije svůj život relativně šťastný.. Nebo druhá možnost, jsou podvody, klam, lež, ale na oko spokojené partnerství, které zůstává, kdy se oba, nebo přinejmenším jeden trápí.
Má velice dobrá přítelkyně mi nedávno řekla větu od její maminky, se kterou by se i dalo souhlasit. Aneb: S jedním partnerem vychováš děti, s druhým šťastně dožiješ.
Je to na každém, jak to pojme, jestli má žaludek, na podvody a klam, nebo za cenu rozpadu vztahu, který je stejně rozpadlý, vše držet pohromadě a trápit se.
Můžeš mi to vyvrátit vše možným, ale i kdyby ti dalo sto lidí za pravdu, takhle to podle mě je a v tomhle svůj názor nezměním. Nic ve zlém.
Vím, že jsi chytrá žena a máš na kde co odpověď a moc se mi to na tobě líbí i s některými slovy, úvahami se s tebou ztotožňuji, až se v tobě občas vidím, bez ironie, ale tohle mi nevyvrátíš. :-)