Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Přijde za otcem pětiletý Synáček a ptá se, co je to politika. „Jak bych ti to vysvětlil“, přemýšlí otec. „Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?“ Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: „Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou“. V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout. Ráno se ho tatínek ptá: „Tak už víš, co je to ta politika?“ A chlapec smutně odpoví: „Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera.“ „A jak, prosím tě?“ „No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách.“