Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

No se mnou měli soudruzi velitelé problém. Nebyl jsem rebel, ale měl jsem je na háku, prostě jsem na všechno totálně sr.., pardon, kašlal. Dělal jsem jen nezbytně nutné pro přežití a dočkání se civilu, prostě aby mě nezavřeli, jinak nic. Vůbec nic. Nebyl jsem svazák, ani straník, nežádal jsem výhody, nehlásil jsem se na PŠM. Říká se tomu pasivní rezistence.

co tě k té politické neuvědomělosti vedlo?

Vnitřní nesouhlas s politikou strany

už za mlada? totiž ptám se, jestli třeba rodiče...
já jsem byl byl vymytý řádně...

Tak samozřejmě jsem k tomu byl veden i doma. Od malička jsem slyšel, co říkají na Svobodné Evropě, chytali jsme rakouskou televizi atd. Taky k nám asi třikrát přijel stejc z Německa, mohl jsem tedy porovnávat. Pochopitelně, jako mladý kluk jsem nevěděl, či spíš neviděl všechno, ale třeba že si nemůžu koupit normálně v knihkupectví nějakou knížku, nebo gramodesku, to jsem věděl dobře a nelíbilo se mi to. Nesměl jsem přes hranice. Od mládí jsem se zajímal o techniku a tady pod vedením strany bylo vše sto let za opicemi, výloha v Tuzexu bylo skoro porno. K tomu nízká životní úroveň a tak dále a tak dále, ale to snad ví každý.

Vždycky nejvíc záleží na rodinné výchově,na příkladu rodičů.

Na to jsem měl " štěstí ".....můj děda bojoval ve druhé světové pod jinou vlajkou v Africe proti Adolfovi....a málem dopadl jako naši piloti v Anglii....takže vím od dědy přesně co se v té době dělo a kdo tady potom vládl v roce 48....dál nemá cenu rozebírat ten marast co nastal - humus

Přesto většina národa držela hubu a krok,protože normalizace se za tuhle daň dala prožít na slušné existenční úrovni.O to větší byly ale škody morální.

Se mnou měli soudruzi velitelé taky problém a nemalý. Nesral jsem na to. Vytáčel jsem je na hraně paragrafů. Myslím, že byli hoooodně rádi, když mě propouštěli do civilu

No, to jo. Řády jsem znal líp, jak útvarový politruk. Ale sral jsem na to, nevyhledával a neinicioval jsem konflikty. Jen jsem se bránil a klidně jsem ty řády omlátil o palici i šaržím s olemovanýma výložkama. Na náčelníka štábu jsem ve stráži natáhl samopal, metl jak Šemík k Neumětelům. Ale nezmohl nic, vše bylo podle těch jejich řádů.
Rádi, neradi, nevím, pro ně to byla práce, jako pro jiného kydat hnůj, nebo řídit náklaďák. Teda spíš zaměstnání, s prací neměla služba vojáků z povolání v ČSLA nic společného. Byla to banda lemplů.