Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Nezapamatuje. Můj táta se mnou projel celou Evropu a já si místo katedrál a hradu pamatuji kde měli fajn zmrzku. Přesto si myslím, že mi to dalo nejvíc na světě.. :) s klukem jsem před korunou byla v zahraničí 3.. byl mu rok.. a pokaždé jsme si to užili maximálně. Je očividně, že to člověk musí dětem přizpůsobit, ale to máme nasvícení, pořád něco podnikame :)

Jezdil jsem s holkama pod stan....ze začátku jen na víkend....vzpo­mínají na to více jak na Řecko - Itálii - Španělsko....ale tím netvrdím že to je recept na dovolenou pro každého....jen takový poznatek - soukromý

Stan je bozi. Příští rok taky začneme. Já stanování miluju

Byla to krásná doba....

Naprosto unikátní soukromý prostor a přitom stačí otevřít zip- a jsme v přírodě,obzvlášť překrásné za svítání,nebo při západu slunce.

A nejsme stizena tou dnešní hysterii ohledně deti. Dřív vyrustaly za močových epidemii, válek a přežili i Terezíně getho. Myslím, že cesta letadlem na kterou se těší mu zas tak neublíží:)

Jak píše Loret. Určité riziko určitě je. Zvlášť v exotice... Já jsem "slavila" první narozeniny v Ománu a prý i ostatní dovče byly v pohodě. A to si mě prý indické kuchařky braly i do kuchyně.-)))

Jistě. Tak do Indie bych s ním nejela. To je tak logicky, že nepovažuji za důležité to zmiňovat.. jako zase lituji děti rodičů, co je hned po narození tahají na Bali. Vše má svůj čas. Ale riziko je vseno.. to je prostě život. Kdo chce ať se bijí a trčí doma.. kdyby měl člověk jen zvažovat rizika.. je ještě na stromech že...

Film skončil, slzička ukápla a teď zase do tvrdé reality. K plotně.

Taky musím uvarit

Deti vydrzi hodne, ale deti trpi zmenami nejvic, nejlepsi prazdniny jsou pro ne v detskem kolektivu, u babicky a je jim jedno , jestli je to v Americe, nebo v Cesku, hlavne je netahat z mista na misto, dlouhe cestovani znamena pro ne stres.Zaroven je to ale i stres pro rodice, zvlaste, kdyz onemocni..

Řekl bych, že to má každá rodina jinak. Já cestovala od jednoho roku a jak říkám, jsou to moje nejdražší vzpomínky.:) s malý už jsem byla na několika cestách do zahraničí zahraničí zadnej stras to pro mě nebyl.. jen opět řádně vzpomínky.

Tak to jsi byla predcasne vyvinute dite, jestli si pamatujes neco z doby, kdy ti byl rok! V tom veku poznaji deti maminku, tatinka, tetu, sourozence , kocku a psa a svoje hracky..nepamatuji si ani, jestli chodily, nebo lezli po kolenou..

Jezis.. tohle snad ani nemá cenu komentovat. Jistě z roka si noc nepamatuji. Až od těch 4..

Uz mlcim jed treba na mesic, tvoje vec!

Já si kupodivu pamatuji střípky zážitků už ze svých dvou let.Vím to určitě,protože později už měli moji prarodiče letní byt ve Zbirohu,namísto Radošova.

Naše Norinka je exot. Ta už mamince nakukovala mezi nohy ještě, když byla v jejím bříšku.

Pokud vím, říkám, že před čtvrtým rokem si nemapatuju snad nic. Já si nerhaju na něco výjimečného :)) jsem zcela obyčejná. Nejsem génius co má vzpomínky na druhý rok života:)))

Tak ja si pamatuji, kdyz tatinka zatkla StB..

Já naštěstí tohle nepamatuji. I když moji rodině komanditní ublížil šíleně, bylo to dlouho před mým narouenim

Tak proč taháš to ubohé dítě po exotických zemích? Kup mu bábovičku a posaď jej na pískoviště. Vypracuješ u něj jemnou motoriku.

Já ho exotických zemích nedávám.. to mi tu leda ty tři grácie posouvají. :)) byla jsem s ním ve Vídni, v Linci, u Bodamskyho jezera , ve Španělsku q teď jedem do Itálie :)) a nechápu něčí potrebu hned radit, jak by to udělali oni, kam by jeli, nejeli a jak.

Já ho exotických zemích nedávám.. to mi tu leda ty tři grácie posouvají. :)) byla jsem s ním ve Vídni, v Linci, u Bodamskyho jezera , ve Španělsku q teď jedem do Itálie :)) a nechápu něčí potrebu hned radit, jak by to udělali oni, kam by jeli, nejeli a jak.

Já ho exotických zemích nedávám.. to mi tu leda ty tři grácie posouvají. :)) byla jsem s ním ve Vídni, v Linci, u Bodamskyho jezera , ve Španělsku q teď jedem do Itálie :)) a nechápu něčí potrebu hned radit, jak by to udělali oni, kam by jeli, nejeli a jak.