Ale v tomhle je eckes můj člověk. Jezdit s detma pod stan do ciziny. T je dle mého gusta, dik
Ale v tomhle je eckes můj člověk. Jezdit s detma pod stan do ciziny. T je dle mého gusta, dik
Do ciziny ale i tady....všechno postupně....chtěl jsem si " osahat " jaké to bude....a taky to bylo v době kdy se ještě moc neřešilo kde postavíš stan....dnes by to byl asi už trochu problém
Jo až takový dobrodružství.. to my Teda zůstávají v kempech dycky. Ale myslím, že na mnoha místech jde spát jen tak i dneska. Taky záleží na zemi. Někdo je to zakázáno. Když jsem cestovala jako mladá spala jsem na plážích a pracích občas. To byla doba :)))
Všechno má svoje...a některé věci bych dělal jinak...ale aj tak to bylo fajné )
Důležitý je něco dělat. Je jasny, že zpětně si člověk uvědomí, že něco mohl udělat líp. Ale to je jedno nejhorší je nedělat nic a jen kecat
To v každém případě...a chybama se člověk učí...každým rokem jsme to pilovali )
Malé děti milují zajímavý program přiměřený jejich věku,když jej
prožívají se svými milovanými rodiči a řekla bych,že je jim vcelku
jedno,zda na Šumavě,nebo někde v Tramtárii.Daleké kraje jsou spíš tužbou
dospělých,obdobně jako drahé kočárky ap. 
Jak říkám, já jsem cestování s našima milovala. A nevím zda šlo o prpgram přiměřený věku. S tátou to byla jedna velká hodina kunsthistorie :D místo trampolíny el escorial :D nejlepší čas mého dětství
Ty jistě taky. Ale milovala jsem ty cesty. Byt na cestě. Byt kazdej den jinde. Ochutnavt jídlo a tak a lásku k umění a architektuře to ve mě zanechalo tez
Ale s kočárky souhlas. To nechápu.. Sama jsem koupila z druhé ruky..
Já jako malý jezdíval s rodiči na závody v parkurovém skákání. Tenkrát se mi zdálo, že ty koně skáčou přes mrakodrap. Dnes ty překážky vidím, jako trošku větší krtinec.
Chtěl jsem jen říci, že mi ty "mrakodrapy" utkvěly v paměti. Když otec vyhrál Grand Prix v Bratislavě, Neviděl jsem jeho, ani koně před překážkou. Až když skočil. Ano byl jsem malý a úhel pohledu veliký. kolik mi bylo, Takových nejmíň...asi by se to dalo dopočítat, kdybych se podíval na otcovy medaile. Jedno vím určitě. Bylo to v minulém století.
Já jen vzpomínám na dětství. Ty ještě coby batole, nemáš nač
vzpomínat 
Přijela soudružka matička a soudruh kapitalista tatíček... Nasadit úsměv č.79 a jde se vítat. Červený praporek nemůžu najít
Venku je nádherně. Ve 13 hodin jsem se vrátila z Tróje z Botanické zahrady z výstavy orchideí a teď jdu ještě na procházku. Jinak autobusy č. 112 jsou narvané návštěvami z Ukrajiny - mají Zoo snad zadara takže nával děsný.