Doma jsme mivali psa i kocky. Jednou jsem dostala pod stromecek stene vlcaka. Pozdeji jsem si psy jen vypujcovala..
Doma jsme mivali psa i kocky. Jednou jsem dostala pod stromecek stene vlcaka. Pozdeji jsem si psy jen vypujcovala..
No vidíš...já byl kynolog před vojnou od 12-ti let ...ale na čáru jsem
nesměl....těm blbejm rudochům pořád něco vadilo....ono jim vlastně
pořád něco vadí dodnes

U odvodu, když se nás s kámošem ptali u čeho bychom chtěli sloužit. Ze
srandy jsme jim řekli, že na vojnu nepůjdeme, že se budeme hlásit u VB.
Zapsali si to a celý rok nás tahali po různých testech a vyšetřeních.
Náš ročník už dávno narukoval a my dva nic. Když jsme trpělivě
odmítali výhody služby u VB, tak nás oba po roce za trest šoupli na čáru.
Kámoš, který měl tátu v KSČ, šel do týlu a já, vnuk živnostníka a syn
otce, který v 68 kvůli okupaci Ruska ČR, odmítl vstup do strany šel
paradoxně do prvního sledu. Soudruzi to měli vždycky v těch hlavách
pomotané, chudáci. Zůstalo jim to dodnes. 
To by odpovídalo....to těm blbounům zůstalo....proto pořád začínají znovu - a nic )
Prostě, jsou snaživí a neházejí flintu do žita. Já si to na rotě, coby psovod docela užíval. Coby absolvent zemědělské školy, jsem o psech věděl "trošku" více, než náš rotní kynolog, který byl v civilu nedoučený kuchař a proto podepsal vojnu. Dával jsem mu to v rámci "pravidel" náležitě sežrat. Dlouho nevydržel a jmenoval mě svým zástupcem, čímž si "nasral" do bot o to víc. Otravoval jsem ho s každou ptákovinou.....jestli ještě žije, určitě na mě vzpomíná dodnes:-)))))
Nic bych za to nedal, že po pádu železné opony stál ve frontě na dávky jako první.
Kdo ví, jak to s ním dopadlo. Přeji mu aby přežil a ještě dlouho žil v téhle době. Oni ti echt soudruzi totiž dneska tůze trpí. Tož mu ještě pár let dopřejme.
Tak jasně že jo....a mohl by chodit sem jako někteří co se tenkrát
měli tak dobře.....že to dodnes nerozchodili....bylo by veseleji 
Jo jo....já si udělal coffé a jdu na kavalec.....tak snad to
dopadne....zdar
