Přesto se to stále opakuje.
Nejeden pologramotný tatík, tupý jako majzl, nutí hudebně nadaného synka
hrát fotbal, páč sám to dotáhl jen na jednou ročně střídajícího
náhradníka v poslední praleslize a ještě k tomu klavír je dražší než
pumlíč.
Nejedna mamka zase zapíše svoji cérku k přijímačkám na pět vysokých
škol a je jí úplně jedno, že holka nemá studijní vlohy a baví ji šít
kroje, nebo zdobit dorty, jenže mamka přišla v prváku na vysoké do jináče
a už ji nikdy nedodělala, tak to by v tom byl čert, aby mladá tu vejšku
neudělala.
Takových stórek jsou tisíce, ale ve většině případů takoví rodiče
neuspějí a jediné čeho dosáhnou, je úprk buzerovaného děcka z baráku
při první příležitosti.
Velmi si vážím svých rodičů mimo jiné za to, že takto debilní nebyli a
nechali mě si vždy vybrat, co chci a co nechci dělat.

Nebo jiný řemeslník?
Nenůže býti každý vědec nebo youtuber. -)))
