Konzultovala jsem tyhle aktivity s prarodiči. Babi jako středoškolačka jezdila na chmel a děda jako učeň na brambory. Děcka se na ty akce vždycky celÿ rok těšily. Mimo vliv rodičů, zábava, zážitky a pocit soudržnosti. Byla jiná doba a nikdo se tam nesedřel. Navečer byla trošku organizovaná zábava ale posezení u ohně při kytaře, první lásky, první pusy a ti od áznejsi třeba i první sex. Mít tu možnost, tak bych ráda jela i v dnešní době... A ty sobotní akce Z měly taky jistě kouzlo a zvláště na vesnici, kde se všichni znali. Dnes by se to dalo nazvat teambuildinq spojený s fyzickou práci, která nikdy nikomu neublížila... Tak nějak se u nás kdysi rekonstruoval kostel. Farář zajistil pivo, chlapi donesli z domu nějaké jídlo a pití a dělalo se zadarmo. Nikdo nepřišel domu sedřeny ale spíš nacucaný jako houba.-) Končilo se v hospodě.
Předmět diskuze:
Jsou lidi a nelidi. Doufám, že přijdou lidi
Varování
V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Berte na vědomí, že jejich přítomnost ovlivňuje kvalitu komunikace a neodpovídá standardům slušného vyjadřování.
1
1
