ne-přátelé. Jsem doma, dovolte mi podělit se s Vámi o dnešní zážitky
z projížďky. Kdo zvládne přečíst více, než tři věty rozvité, snad
dočte až do konce. Těm ostatním to odpouštím. V úvodu musím napsat, že
bylo chladněji než včera (doteď jsem vysekával ženu z
) Start byl tradičně na návsi v
Kozlovicách. Nebudu tady vypisovat každou vymetenou díru. Tak orientačně:
Kozlovice - Frýdlant nad ostravicí - Staré Hamry - Bílá a nakonec jsem to
vzal i přes kousek Slovače: Klokočov -Turzovka - Makov a zpět na Moravu,
přes Bumbálku- Běčvy -Frenštát pod Radhoštěm a slavnostní cíl opět v
Kozlovicách na návsi. Teď mi dovolte, abych Vám stručně popsal poznatky z
projeté trasy. Start proběhl před plnou obci za doprovodu místní dechové
hudby Kozlovjanka. Když jsem se blížil k přehradě Šance za Ostravicí,
začala přehlídka houbařů a jejich vozového parku. Tipuji, že jich tam
bylo víc, než hřibů v lese. Říkal jsem si, zda i naši "bratia" jsou tak
vášnivými houbaři. I proto jsem to natáhl přes Slovensko. Na hraničním
přechodu v Bílé, mě zarazila kolona aut a kontrola policií směrem ze
Slovenska k nám. Na Slovensko jsme projeli bez povšimnutí a já začal cestou
lesem na Klokočov pozorovat houbaře. Nikde ani noha! Chudáci už asi nemají
ani na pořádnou obuv do lesa.
...teď mě omluvte. Velká
Pardubická odstartovala....vyhrál ogara z Valach, gratulka....celkově cca
50 kilometrů Slovenskem ticho. Nikde nikdo. Ani živáčka , jen občas jsme
míjeli auto převážně s českou SPZ. Žena navrhla, že bychom se mohli
někam zastavit na originální slovenské halušky. No jo, ale kde? Všechny
knajpy podél silnice zavřeny. Dojeli jsme na přechod na Bumbálce. Opět
kolona směrem k nám. Myslel jsem, že nám budou lustrovat brašny na
, ale stavěli jen auta se Slovenskou SPZ.
Nám pokynuli, abychom jeli dál.Tak jsme si se ženou říkali, že asi
kontrolují ubohé Slováky, jestli si nepřivýdělávají pašováním
migrantů do Čech. Přejeli jsme hranici a podél cesty opět hafo aut a
houbařů s plnými košíky. Pozdnější oběd jsme "spáchali" až na předem
domluvené Zavadilce na Prostřední Bečvě. Museli jsme však asi dvacet minut
čekat, než se uvolnilo místo u stolu. Asi je mezi námi na Moravě více
hloupých, zoufalých ubožáků, jako já, kteří , než by si doma navařili
za mrzký peníz, raději zajedou do oblíbené restaurace a nechají si dobrou
mňamku přinést až pod nos. Po nadlábnutí a ženiném lehkém roztopení
omrzlin jsme se vydali zpět přes Rožnov a Frenštát do cíle opět v
Kozlovicách. Proč jsem Vám svůj dnešní příběh napsal? Možná proto,
aby si všichni místní uplakánci uvědomili, jak je vše v Česku na hovno. V
Česku možná ano, ale já žiju v Kozlovicách a tam zme fšeci pracanti. Kdo
dočetl až sem,
za pozornost a přeji klidný zbytek neděle.

Ráno místo budíku bylo
samé béééééé. 









. To víš. Včera jsem měl 160 km
vyfoukanou hlavu. Dnes už se lehce doplnila 

Promluvíl můj osobní ekonom

