Je vidět, že seš mladá a víš hovno.
I ve východním sektoru se rozdávaly platinové desky, nebyla to žádná
výsada prohnilého západu.
Takový mistr, národní umělec Karel, či jeho věrná kolegyně zasloužilá
Helena, jich získali několik a to i desku diamantovou, což je ještě o level
výš než platina. Jejich desky byly na pultech v takovém množství, že se
na prášilo a stály 44 Kčs, myslím elpíčko, singl byl za 12,- Pravda, taky
nic moc levnýho, zejména z pohledu "výkon/cena", no podle mě to bylo drahý
aji zadarmo.
V různých zemích bylo pro dosažení platinové desky nutno prodat různé
množství nosičů, což je logické, protože přece jen americký a
moldavský trh jsou poněkud různě velké, že.
Postupně ale klesaly ony limity počtů prodaných desek, protože po nástupu
vypalaovaček a internetu šel celý byznys okolo prodeje jakýchkoliv
klasických nosičů do kopru a dnes si platinovou desku koupí, či nechá
"naklikat" kdejaký debil, kterého skoro nikdo ani nezná.
Takže paltinová deska ze sedmdesátých let má naprosto jinou váhu, či
hodnotu, než ceny, které se udělují dnes.
Platí to i pro východní sektor, ovšem tam byl úplně jiný problém, než
uvádíš a to ten, že mnozí autoři a interpreti v těchto končinách
žádné desky vydávat nesměli, takže ani žádné neprodali a nemohli tak
získat žádnou cenu za prodané nosiče.
To se to pak prorežimním soudruhům umělcům vyhrávalo, že...



Na iCONCERTS Motorhead. 
