Někdo má prostě to štěstí na krizové situace. Střílí se po celém světě. Aj my v Kozlovicách si občas z někoho vystřelíme a hlavně z těch, kteří chtějí "předělat" svět
My se přece nebojíme. Budeš-li nás tady ohrožovat, přizveme si na pomoc
spřátelené rudokožce a uvidíš ten fičák. Oni nás z těch sraček
vyvedou se vztyčenou hlavou.Zatím to však dělají jen na hubě, ale já jím
bezmezně věřím a jsem přesvědčen, že nás dovedou k světlejším
zítřkům. Na první čtyřicetiletý pokus se jim to sice nepodařilo. Oni
však neskládají ruce v klín a perou se za nás jako levi. Možná nás
jednou od té imperialistické lůzy osvobodí, ale to já už tady zaplať
pánbůh nebudu. Víte maminko? jo, ty vlastně tu českou reklamu na
nátěrové hmoty , které přežijí i maminku neznáš. 
Jo verim ti, komunisticti pohrobci jsou nebezpecni, zvlaste pak zenskeho
pohlavi, je lepsi drzet odstup.. 
Já jsem zažila postřeleného chlapa na motosrazu, míření na moji
makovičku odjištěnou pistolí, chlapa který měl hlavu v přilbě několik
metrů od těla a pár jiných zážitků. Celkem mi to jako adrenalin
nepřišlo. Ale chápu, že pro někoho může být vrcholný nárůst
adrenalinu i lnávštěva pokojné demonstrace.-) A oživovala jsem zmláceného
chlápka s rozbitou hlavou, než mě vystřídaly dvě zdravotní sestry... Tata
mě vždycky tahal tam, po čem bylo hovno. 
Jezis... nejhorší, co se kdy stalo mě, byl cestovatelský prujem :)))