Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Tuhle bolest nejlépe zahojí pořízení dalšího psa,ono jde totiž i o způsob života.V mém věku už to ale nepůjde.,zvláš­ť,když bych na něj byla už sama.(Ira jsme si pořizovali ještě s manželem a ten předchozí -Beník- nám zůstal po synovi) Tak holt spoléhám na hojivou sílu času a změnu kulis.Taky si chci splnit přání a navštívit Španělsko a Maďarsko.( Hemingwayova Kuba už to asi nebude.)

To je rozumný přístup. Pořízení dalšího pejska je zvlášť ve vyššim věku a nemožnosti ho "odkázat" hodně sobecké.Ale zména životního stylu a image může mít něco do sebe. A to platí o pro ztrátu partnera. Známý se kdysi rozešel se slečnou po dlouhodobém vztahu. Chodili spolu asi dva roky a to většinou víkendově, takže o to delší byla doba slepé zamilovanosti. Ani jeden si nechtěl přiznat, že ten vztah není zdravý. Holka o 20 let mladší, atraktivní, povahově super ale generál v sukni. Když to napíšu blbě, tak oba z protipólních společenských vrstev. Po rozchodu to známý hodně těžce nesl. Změnil image z chlapa s culíkem na vyholeného neonacistu včetně jejich stylu oblékání. Pořídil si pejska a tak vlastně změnil svůj životní styl. Teprve asi po čtyřech letech se vrátil do původních kolejí.Sám uznal, že ten vztah neměl budoucnost a děkuje bohů, že to dopadlo tak jak to dopadlo.
Ale nemám k tvému příspěvku co napsat, takže nic nepíšu a jenom držím palce. Sdílená bolest je poloviční bolest... Prý.

Kuba je pěkná zkus jí. Takový výlet do Havany je super.

Někteří po spatření vany. Ha, vana.-)))