Kdysi dávno k nám do rodiny přivedl náš ml.dvacetiletý syn
psa-výmarského ohaře.Tehdy jsme se domnívali,že už je ve věku,kdy se o
něj postará,tak jsme mu to dovolili.Nakonec se syn odstěhoval a Beník u nás
zůstal.Samozřejmě se stal naším miláčkem a obohatil nám život.Už jsem
manžela nemusela přemlouvat na dlouhé výšlapy po naší vlasti.Když v
deseti letech pes nečekaně odešel do věčných lovišť,do tří měsíců
už jsme si v klubu VO domluvili nového,jménem Ir. Člověk asi nemá
pokoušet osud a pokorně to soužení přijmout i odžít,protože za necelé
dva roky zemřel náhle můj manžel.To se člověku převrátí život
naruby,protože šlo o skvělého mužského,který mi byl oporou od mých
šestnácti let. Ir mě v podstatě zachránil a byl tu se mnou do svých 15,5
roku.
Sorry,jsem nějak patetická. 
Předmět diskuze:
Jsou lidi a nelidi. Doufám, že přijdou lidi
Varování
V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Berte na vědomí, že jejich přítomnost ovlivňuje kvalitu komunikace a neodpovídá standardům slušného vyjadřování.
1
