Pamatuji si, že jsme kdysi měli na dědině bandoga. Ten měl strategické
místo na šikmé střeše do dvora. Jeho neoblíbenější zábava byla, když
mě zadkem shazoval na zem nebo ještě tenkrát do hnojáku. Ale jezdila jsem
na něm jako na koni. V Brně si naší pořídili amstafa kříženého s
pitbulem. Ten už měl kotec s dálkovým ovládáním. Oba byli psi "vítací".
Nejostřejší z nich je Arťas. Už mě i třikrát kousl. Taková malá
uřvaná bestie... Myslím Arťas. 



Držení psa za kůži na krku není ale
opravdu není škrcení. Takhle přenáší i feny svá štěňata.
Já tady věčně nikomu radit a poučovat
nebudu.










