Obdivuju každou ženskou,která cestuje sama,protože já potřebuji radost
a zážitky s někým sdílet-klidně u toho i mlčet.
Báječné byly i výšlapy se psem,ale
jenom po zdejší krajině.
Obdivuju každou ženskou,která cestuje sama,protože já potřebuji radost
a zážitky s někým sdílet-klidně u toho i mlčet.
Báječné byly i výšlapy se psem,ale
jenom po zdejší krajině.
Jojo, psala jsi. Tak ono dřív ještě za komara to nebylo ani obvyklýa ani se jezdit nemohlo. Naštěstí já už to měla jinak. A pochopitelně, pokud se člověk domluvi aspoň anglicky, může si společnost najít. Já mám z cest spoustu přátel z celého světa. Už mě jich pár navštívilo a já zase je. Naposledy jednu Maďarsku. Když jsem byla loni v listopadu v ty Budapešti, daly jsme kafe.
Pokud se cestou družíš,tak přeci jenom nejsi úplně sama.Skoro to
vypadalo,že máš ráda samotu,něco jako poutníci do Santiago de Compostela.

Mě vyhovuje samota akorát uprostřed městského ruchu.Raději sama
nakupuji,nebo jdu pěšmo do práce.V přírodě aspoň s tím psem. Do
bijáku,či do hospůdky,bych ale sama nešla-necítila bych se příjemně z
event.spekulací,že jsem třeba na lovu. 