Ne, proč? Irové Maj pohřby jako velkou party. Přijde mi to jako dobrej koncept
No, já, až odejdu. Taky se bude hodně lidí radovat. Ale že by až tak?

:))) Já bych osobně raději aby na mým pohřbu byla sranda než moc slz. Jedno slavný dílo spisovatele Jamese Joyce je o tom, že umřel typem, a lidi se na jeho pohřbu bavili, opili a nakonec servali. A v tom zmatku tomu mrtvýmu shodili na hlavu flašku whisky. A tím ho oživil a on jim vypadají co mu rozlévaných chlast :))
Nejlepsi asi bude, kdyz kazdy reaguje spontanne i dle toho sveho vlastniho presvedceni, ale jiste neni zapotrebi z toho delat nejakou exibicionistickou sou spojenou s ozran party, jako kdyby si se tesila, ze uz konecne nekdo zemrel.
Pravdou jinak je, ze pro cloveka muze byt nekdy ta smrt i osvobozenim a tak se jiste kvuli tomu neni zapotrebi vzdy nejak moc rmoutit i kdyz odchod blizkeho cloveka, ktereho mel nekdo rad muze prinest i ten smutek a slzy.
Delat tedy nejakou pokryteckou saskarnu zarmouceneho cloveka, az to tak opravdu nekdo neciti je tedy dalsim trapnym extremem.
Mnohem hur se lidi smirujou s uplne zbytecnou smrti blizkeho cloveka, ktery mel radost ze zivota a sam se jeste nijak nechystal umirat a nevidel v te smrti ani osvobozeni od sve vlastni bolesti a trapeni zavineneho treba tezkou nelecitelnou nemoci.
Tak ono to ale k sobě neodlucitelne patří. Nbi aspoň já si jedno bez druhého nedovedu představit