V Klášterci n/O jsem žila téměř deset let. 
V Klášterci n/O jsem žila téměř deset let. 
Ke starousedlíkům přibyla spousta mladých rodin,které posílily
severočeské pohraničí ze dvou důvodů - buď kvůli bytu,nebo za trest
kvůli polit.nespolehlivosti -nejčastěji kvůli obojímu.Začátky byly
krušné,protože vše bylo ve výstavbě (daleko do krámu i s dětmi do
předšk.zařízení) a do zaměstnání se dojíždělo vlakem,či busem (auto
měl málokdo).My jsme se tam navíc z Prahy přistěhovali v lednu 70,mrzlo a
všude spousta sněhu a já v té zimě chodila v krátkém manšestrovém
kabátku ,bez čepice,jak jsem do té doby byla zvyklá.Koupit si hned něco na
sebe nebylo tak snadné,protože nejblížší obchody byly v Kadani,či
Chomutově a taky nebylo peněz nazbyt.Jakmile ale přišlo jaro,začali jsme se
rozkoukávat a poznávat tamní nádhernou krajinu.
Sorry,už končím..Já jen,že to tam klášterní móresy opravdu
nepřipomínalo.
Jj. Pro oblečení na děti jsme jezdili do NDR bylo tam levnější a i dětské věci a kočárky. Vyráběli jsme z tvarohu co byl myslím za 1,60 Kčs pro děti domácí Pacholíčky na ty koupené nezbývaly korunky. Šílené fronty na banány pro děti.