Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Babička říkávala: S chutí do toho, půl je hotovo.

No dynove mufins asi nekoupis...

Ne to musím upéct. Nuf mi chce pomáhat. My spolu často vaříme a občas i pečeme..

Dobre delas. Ja se tak ucil jako decko od babicky varit a dodnes jsem ji vdecny, ze jsem se to naucil.

Taky si myslím, že by se mohl něco přiučit. A hlavně je to lepší zábava než hry na tabletu.. To radši ať patla ;))

Nemusíš.
Upeč rači pořádné bacóch, než nejaké blivajz z dyně.

Peču to, co si dítě vyžádalo. Říjen je měsíc dýni a Halloweenu. (Už vidím to pohoršení, že slavíme tento anglosasky svatek😉)

Dobrý den. Hezkou sobotu všem.. Píší na počasí dosti čerstvý vítr. Sice ho neochutnávám ale trošku fičí.

Nápodobně. Dědina hlásí asi už dvě hodiny tričkové počasí. 23°, slunečno a bezvětří. 😀

My držíme Dušičky - dáváme na hroby kytičky, rozsvěcíme svíčky, navštívíme příbuzné.

To já slavíme pochopitelně taky. Vyrábíme každoročně věnečeky na hroby. Helloween je úplně jiný svátek s úplně jiným datem :))

Já věnečky kupuji. A to máme pod okny túje a do lesa ani ne 5 minut. Já si ale na vlastní výrobu netroufnu, i když tu mám nakoupené vše potřebné.

Sice na tom nic není, ale odborníci to dovedou líp načančat

My máme před barákem mahon a lidé si ho stříhají na věnečky. Jedná paní si ho bere víc a na revanš nám věneček vyrobí.

V noci jsem měla živý sen, jak jsem omylem odpálila v baráku atomovou bombu. Všichni jsme zalehli a čekali na výbuch. Ale bomba jenom syčela a vypouštěla plyn. Tak jsme se připravovali na radioaktivní spád a kdo první začne černat a umře. Pořád se nic nedělo, tak si po nějaké době někteří stoupali a šli si zapálit cigaretu... Dál už si to nepamatuju...

Ty také kouříš?
Já poslední týdny - díky virtuálním diskusím - hulím jednu za druhou. A taky piju jedno kafe za druhým.

Já nekouřím a kafe nepiju. Nějak jsem tomu nedošla na chuť.

Šťastná to žena!
Já hulím od 14 let, kafuju od prvního nástupu do práce. Tenkrát jsme si dávaly dryáky, dnešní kafe je proti tomu obarvená vodička.

Já kouřil od 12 let do 14 let , přestal začal kouřit v 16 letech a ukončil tuto kariéru ve 23 letech kdy už jsem kouřil denně 20 až 30 cigaret denně.

Dáme pu-erh

Mahon jsme mívali doma, mamka si výzdobu na Dušičky dělala sama, do misek. Sousedé si je u ní nechávali dělat. Došla si do lesa na mech a pak jen do něho zapíchala větvičky a slaměnky a kdo chtěl, tak i umělé kytky.

Na to si netroufnu.

Mám mahon a i brslen na zahradě ale vloni jsem to sázela. Takže se stříhat nedá je to malé. Naštěstí to slimáci nežerou. Na dušičky dělám žardinku s voskovými květy, máme na Mělnicku hrob s mramorovou deskou tak to dávám na ní.

Na mramorové desce se dobře griluje.🙂 Kde to tam konkrétně máte?

Na Ráji už mnoho let.

To je z ruky. Škoda... Zkusím se podívat zítra v Brně - Židenicích na židovský hřbitov. Budeme mít návštěvu že Slovenska a z Německa. U toho být nemusím, tak jenom dopoledne zajedu pro OBĚDnané zákusky a po obědě se sestřenou a malou někam ven. Asi do Soběšic na naučnou stezku.

zidi si na pompeznost moc nepotrpi

Loreto dívala jsi se na pohřeb Přenosilové ? Víc než skromný žádná vykládaná rakev z leštěného dřeva...a to byla baronka...

Já byla jednou na tomto hřbitově. Tam se člověk až bojí jak jsou ty hrobky obrovské. Stále jsem se ohlížela jestli na mě někdo nenastartuje.
https://www.turistika.cz/mista/kosice-sever-cintorin-sv-rozalie/detail

No ten je, vzbuzuje dojem , ze tak uz navecer zacinaji vylezat mrtvi z hrobu. To je taky zajimave sledova jake maji ruzne narody hrbitovy. Zatim nejvetsi dojem na me udelal hrob rodiny La Roche, coz jsou majitele farmaceuticke firmy Hoffmann La Roche, ktera je asi na 4. miste co do velikosti a dulezitosti na svete. Prosty kamenny horb, trochu sirsi a na asi nejlepsim miste, ale bez kytek, jen kere a nikdy tam nikdo nesviti, ani tam nepokladaji vence. Zatim co na evangelickem hrbitove, kde jsou moji predci, je to samy mramora, hotove sarkofagy a na nich napisy jako zde lezi velkostatkar ten a ten, nebo velkoreznik..pom­pezneji to uz nejde

Takhle je ten hřbitov v Košicích. Tam se předháněli kdo bude mít větší hrobku.

Dříve to tak bylo...dnes je to už jiné..já mám jasno..volný rozptyl..žádné hroby kdo by k nim chodil..mladí dnes nebudou běhat kolem hrobů a udržovat je...kdo bude chtít si vzpomena a zapálí svíčku doma.

Moc o tom nepremyslim, ale neoc takoveho, nejlepe do reky a dal do more...jako na Hawai.

U mě spálit do země a na mě růst strom nejlépe Sakura

Lidi se berou zbytecne moc vazne.. uz v Praze na hrbitove za Krematoriem, kam chodim kvuli rodicum a prarodicum z jedne strany, se mi taky libi, jak vypisuji vsechny tituly...a sem tam, co jeste vyznamneho udelali..a pritom se tam ztraci vence...

Přesně jak říkáš a sotva vyjdou z krematorky nebo ze hřbitová ještě neboštík nestačí vychladnout a už ho drbou.

Ne, nevidela. Ja jen ze zidovske hrbitovy jsou spis proste..jako je i synagoga spis bez ozdob. Zidi tak nejak po valce temer ztratili k hrobum a jejich udrzovani vztah. Z kazde rodiny nekdo zahynul v KZ a tak je to i pochopitelne.

Já se dívala na celý den obřad normálně jsem brečela nad tou skromností..chlapi v monterkách a rodina a lidi lopatya zasypávali lautr obyčejnou rakev z desek.

To si asi prala, svedci to o jeji skromnosti ..

Ano přála si to tak...Hlásila se celý život k židovství, a proto i poslední rozloučení s Yvonne Přenosilovou (†76) bude na pražském Novém židovském hřbitově. Zpěvačka byla členkou židovské obce a ta jí také uspořádá smuteční obřad. Podle židovské víry musí obřad proběhnout co nejdříve.14. 9. 2023

To je z toho pohrbu?

Ano to je z toho pohřbu..

Libilo se mi, jak zpivala, jinak o ni nic nevim, zrejme ale mela pevne zasady. Na to, ze byla pomerne slavna, zadne ceremonie se nekonaly. Zila snad i ve Svycarsku, nikdy jsem o tom pretim neslysela.

**Pravděpodobně jediná česká zpěvačka s titulem baronky Yvonne Přenosilová (1947) se narodila ve smíšené rodině - táta Jiří si přivezl maminku Markétu, původem Rakušanku, až z daleké Palestiny. Vzhledem k tomu, že v poválečné době panovala (nejen v českých zemích) nenávist ke všemu německému, tak se v rodině generála Přenosila mluvilo hlavně anglicky.

Yvonne vyrůstala v Libni a už na dvanáctiletce hovořila plynně anglicky i německy, lásku k hudbě zdědila po svém otci, který si zcela nevojensky, ale rád, zazpíval černošské spirituály a uměl velmi dobře hrát na klavír.

Nová vlna 60. let přinesla mladé talenty - Karla Gotta, Waldemara Matušku, Helenu Vondráčkovou a také "vlaštovku" rhythm and blues 17ti-letou Yvonne, uchazečku do Formanovy prvotiny Konkurs (1963), která tehdy zaujala hledače talentů, skladatele Karla Mareše.

Buclatatá tmavovláska začala koncertovat se skupinou Olympic i hrát v Semaforu (1936-64), mihla se také v seriálu Píseň pro Rudolfa III. (1967) i epizodními rolemi ve snímcích Dita Saxová (1967) a Kulhavý ďábel (1968). Právě v této době vznikly její největší hity - Boty proti lásce, Roň slzy, Mně se líbí Bob, Tak prázdná nebo duet s Karlem Gottem - Zejtra ti už sbohem dám.

Sama Přenosilová ovšem za svou nejoblíbenější píseň považuje Noční motlitbu, která se však příliš často v rádiích nehrála. Slibně nastartovanou kariéru přeťaly pásy tanků spřátelených zemí v srpnu 1968 a jednadvacetiletá zpěvačka byla mezi prvními, kdo podepsal petici Dva tisíce slov. Rozpoutaný psychoteror, který nastal u signatářů veřejně se přihlásivších k této petici, donutil jedinou dceru manželů Přenosilových, aby týden po okupaci emigrovala přes Rakousko a posléze Velkou Británii do tehdejšího SRN.

V Německu se jako zpěvačka sice neprosadila, ale uplatnila se coby pozemní letuška u British Airways, kde pracovala 8 let. Rodiče se také dostali z Československa a Yvonne se kuriózně (při dopravní nehodě) seznámila se svým budoucím manželem, vynikajícím právníkem - baronem Maxmiliánem von Schuckmanem. V r. 1979 se jim narodil syn Max a baronka Yvonne se po mateřské zkusila vrátit ke své pěvecké kariéře pod jménem Silová. Bohužel v jejím případě se plně uplatnilo rčení, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky a tak přesto, že v Mnichově strávila dlouhých 26 let, známe ji spíše jako redaktorku Rádia Svobodná Evropa než jako pěveckou hvězdu německých pódií.

Mezi její nejbližší spolupracovníky patřil Karel Kryl a když se v r. 1993 tato československá sekce Svobodné Evropy rušila, vrátila se již rozvedená Přenosilová o rok později zpět do Prahy. Rok 1994 byl pro ni svým způsobem znovu osudový - neočekávaně zemřel písníčkář Kryl a těsně před odjezdem se dozvěděla, že její syn Max zůstává s otcem v Německu. Poslední léta, kdy (ne)zpívající baronka trvale žije v České republice a posluchači ji znají především jako rozhlasovou mederátorku Country Radia, se přece jen k milovanému zpěvu vrátila - zpěvačku si "střihla" ve filmu Rebelové (2001) a roli Ježibaby si vyzpívala v muzikálu Rusalka.**

Dekuji, to jsem nevedela...tak byla zcela urcite odvazna holka...

Byla odvážná,živozt se s ní taky moc nemazlil..byla hezká a zvláštní,podmanivý hlas..zpěvačka mého mládí..

Je to trochu dlouhé ale přesto jsem to vložila...měla jsem ji jako zpěvačku ráda ..proslavila ji písen Boty..tu jsem milovala a na boty jsem ujetá stále..

Ale nesmíš tu desku vzít na hřbitově, pak máš na steaků i letopočet

Na tom nic není. A lepší než předplacených kýče

Kdo by to do tebe rekl, ze pletes i vence...ponozky taky?

Ne, to neumím. Plést, hackovat ani šít neumím vůbec

To nic není je to jen o trpělivosti. Dřív nebylo moc oblečení na děti a když se nejelo koupit ho do NDR tak se udělalo doma. Šila jsem kombinézy na zimu synkům, pletla čepice, svetry.

Já také pletla. Napřed v ruce, pak jsem začala plést i na stroji, na prodej. Přivydělávala jsem si tak na gymplu a potom po mateřské, když jsem zůstala v domácnosti.

Mě známá půjčila pletací stroj a taky jsem něco napletla. Ale v ruce to bylo hezky vzorované. Teď to mají maminky jednodušší (dětského oblečení je plno)a ještě si to přes různé skupiny vymění nebo prodají .

Naši kluci skoro všechno dědili po starších bratráncích. A já to potom posílala dál pro svého synovce a neteř.

My nic nedědili ale já to dávala švagrové - obě jsme měli synky. Jen jsem pak po letech s hrůzou zjistila že jim některé věci (např. boty) moje maminka nedala a měla to schované u sebe doma. Proč to nevím. Byla to škoda ty boty byly zn. salamander.

Boty kluci nedědili, ty jsme kupovali nové nebo je dostávali na Velikonoce od babiček, aby je nepokakal beránek.

To i já,boty, oblečení po sestrách.

Tak zacinala i firma Benetton, nejdriv prodavali na trhu, co matka upletla a pak zalozili firmu s pletenymi odevy.

Dušičky jsou pouhé dva dny po Halloween. U nás i jinde se chodí s farářem po nedělní mši na hřbitov. Tudíž ve stejný den, kdy je Halloween. Tedy rozhodně se nejedná o ÚPLNĚ jiné datum.

Bohumín hlásí 21°, zataženo. Déšť hlásí až na zítra a to 70%

31.10. Halloween. 1.11. Všichni svatí. 2.11. Dusicky

Vždyť to píšu. Nemusíš mě papouškovat.

Chvilku ti to guglování trvalo ale aspoň si chytřejší.

Tak jsem ráda, že se shodneme, že Halloween má úplně jiné datum než dušičky 🫠

To se Nufik asi vyradil pri priprave k peceni...

Vyřadil. 😍

To bys musela napsat na tam, kde bylo za socialismu lip!

O kdepak. Každý není kosmopolitní dáma jako jsi ty.