Rozcestník >> Ostatní >> Chládek

málem jsem ted vyblil i střeva tvl. na to už jsem starej

to je ta silná káva, to je ten jed

nevadí mi, že zdechnu, jen at je to rychlé

Jak nemůžeš !? Pozvi jí na návštěvu - napust jí horkou vanu a uvař grog.

škaredá nebyla, ale já si pomýšlím tak na pětatřicítku, tvl. v šedesáti už je po přechodu, já chci dítě

Tak pomýšlej no..

doktore, ty to víš, i já to vím, ale neuhnu

šel domů, zbavil ji tyrana a šel domů, ženy jsou nádherné

dle toho, jak spadl, bude mít více kil co musí tahat, říkají tomu "těžké kosti", také je mám, když jsem byl na základce, byl tam tlustoch, každý se ho bál, jednou jsem ho zvedl nad hlavu a hodil ho na kapotu auto, nemohl pochopit, jak jsem to udelal, mám těžké kosti a není to vidět, od té doby byl jako beránek

matka ho před pár lety potkala ve městě, sám ji oslovil, nezapomněl

a k tomu jsem bastard, chodil jsem jak vagabund a stejně jsem získal srdce té nejkrásnější holky

znal jsem ji už jako malou holčičku, hrála si na pískovišti a dva cikáni ji otravovali, než jsem přišel, prchali jako krysy pak jsem přijel na první opušták z vojny a ona seděla u nás v kuchyni, našla si mě

příteli můj, někdy se dějí i krásné věci

pokaždé, když jsem ji uviděl, něco se změnilo, v mém srdci, byl jsem štastný jen proto, že ji vidím

ale zlo nechodí po horách, ale po lidech, dnes vím že se trápila, nevěděla jak to má udělat, nakonec mě musela opustit, ale vím, že i ona mě milovala

to ona přišla za mnou a ne poprvní, ale já byl vždy štastný, když přišla

mám ji rád, i dnes

mám rád podzim, pole když jsou sklizená

nikdo to neví, když odešla, nemohl jsem to pochopit, až za spoustu let, chodil jsem v noci o Vánocích po poli a řval na Boha

vím že máš také v srdci bolest, věř mi, ustoupí to, zbude jen láska

v tom videu, tak ve třičtvrtě, to pole, jde tam pás slunce a hned stín, už dávno to znám

tak je to i v životě, slunce a stín

ale to slunce nikdy nezapadá, to dělají jen mraky, vím že už je to přeslazené, ale pochop mě, ty mraky jsou tvá mysl, srdce s tím nemá nic společného

proto všude, na každém obrázku, obraze má Kristus hořící srdce, pořád mě nechápete .... víš kolik reprodukcí s Ježíšem jsem udělal?

nespočítal bych to, zaváželi jsme celou republiku

říkám tu zmrdečkům, že jim dám do rypáku, víš jak to je? nenávidím násilí

příteli, doufám že se nezlobíš, když ti tak říkám, ta bolest zmizí

nebudeš mi věřit, čím větší bolest, tím lépe, posune nás dál

a pak zase vyjde slunce, až tehdy pochopíš