To je paráda. Moc díky, že sis dala tu práci a napsala o nich svými
slovy. Dodatečně jsem na to koukala na net a od tebe se mi vše četlo líp.
Vím, že když to neznám a nic nevím, že mi mnohé nic neřekne, ale z
tvého psaní jsem se dozvěděla víc, než bych čekala a moc jsi mě
potěšila. Mohla jsem si udělat komplexnější obraz toho, o koho jde. Líbí
se mi to. 
Rád si poslouchám mantru soucitu přes tarak od Avalokitesvara
Můj kocour zívá každý den, máš pravdu, že se asi nudí, ale venku je dost zima a dlouho tam nevydrží. Já jsem ráda, když radši chrápe doma, než aby mrznul někde venku ..
Padmasambhava byl osvícený, v Tibetu pomohl zavést buddhismus a napsal
Tibetskou knihu mrtvých, což je možná ten důvod, proč jsem si na něj
vzpomněla, protože letos vyšla poprvé v přímém překladu z tibetštiny do
češtiny. A protože jsem zrovna poslouchala rozhovor s tím překladatelem,
tak mě oklamala pamět, protože ten, kdo plakal nad světem byl přece
Avalokitešvára 
Jinak bodhisattva soucitu.
Podle tradice jednou zhlížel z nebe na všechny bytosti a jejich marnou snahu
dosáhnout trvalého štěstí na tomto světě, na všechno to utrpení a ze
soucitu se rozplakal. Z jeho slzy se pak zrodila tuším Bílá Tára.
Řekla bych, že Avalokitešvára i Padmasambhava jsou používáni i jako
božstvo (jidam), ale nejsem si tím jistá. Jidam funguje v tibetském
buddhismu jako útočiště a objekt vizualizace a ztotožnění se s ním a
jeho vlastnostmi, které představuje. Je jich mnoho, ale stačí si vybrat jen
jeden, který je ti blízký.
Jinak samotné informace bez praxe k pochopení nevedou. Mám vyzkoušeno, že
za každým jménem a slovem se toho skrývá mnohem víc člověk se s tím
setkává a seznamuje postupně. A teprve později chápe to, co četl někdy na
začátku.. 
Tak to jsem ti asi moc nepomohla .. 
1