poznal jsem hodně samečků, jeden zmrd vedle druhého, mám jednoho kamaráda z mládí, postavil své ženě nedávno i bezbarierový dům, ten miluje
blboun se mě pořád ptá, zda ji má vzít do jižní ameriky k šamanovi, zda jí to pomůže, neodpovím mu na toto, protože nevím
pamatuji si, když jsem lítal se svojí ženou, on byl s ní, už tehdy měla šílené křečové žíly na nohou, byla hezká, proto se do ní zamiloval, dala mu tři děti, dluží ji to
on je podobný jako já, je stydlín před ženami, ona chodila každý den
kolem jeho domu se psem, to ona si ho našla 
tak jako má žena přišla za mnou, ona udělala ten krok, ženy jsou odvážnější, a když jí neublížíš, neublíží ani ona tobě
já měl v osudu zlo, on ne, mu to vyšlo, mě ne, ale nejsem naštvaný na ni, ji miluji, nemůže za to, to zlo přišlo se mnou, miluji ji, umřu pro ni
a obejmula mě nohama, měla pipinu ještě vlhkou, ach jo, nesmím na to vzpomínat
někdy zlo překazí i tu největší lásku, až za hodně dlouho přijdete na to, že i to zlo není zlo, je jen člověk, kterému ublížili
měl bych ji nenávidět, on ji násilím nenutil, aby roztáhla nohy, tak to ale není, jde o ten čas, tu situaci, potom je každý generál, nemůže za to, vím to ... miluji ji
miluji ji pořád stejně, nic se u mě nezměnilo, zemřu pro ni, když píši jí, třeba na facebook, lásko má, dej mi ban a už ho nech napořád, já už pak budu vědět, ona to neudělá
