Rozcestník >> Ostatní >> O životě

dva lidé se milují, a stejně je osud rozdělí, nemohl jsem vyhrát nad jejím dítětem, i když je pravda, třeba když jsme jeli z Olomouce, přála si, aby to dítě vypadlo a zemřelo, jak šel čas, miluje ho, chápu to

byla úplně v prdeli, nevěděla, co má dělat, tak zhubla, když jsme se milovali, mohl jsem jí počítat obratle na zádech

nemůže za to, to zlo přišlo se mnou, žena povolí, jde o situaci, načasování

byl to její tchán, měl k ní přístup, já sám jsem mu ho udělil, věřil jsem mu

vím, už to nejde vrátit, jen rada, nikdy nikomu nevěřte, láska je nejvíc

jsem bez ní úplně v prdeli, nebaví mě žít bez ní

Hmmmmmm

vystřídala už několik mužů, ví to

Bobík je jen jeden

byli jsme na Dalešické, fotil nás tam, jak jí to dělám opřenou o borovici on si to fotil pro sebe, představoval si, že ji mrdá on, jsem mu hodně podobný, i když nejsem jeho dítě, to ta naše rodina bastardů

ve skutečnosti to byl můj bratr

a dítě mé ženy je můj synovec

to nic, to si jen bastardi hrají

ale neměl mi ji brát, miloval jsem ji, pořád ji miluji