víte co je fajn, když nakonec zjistíte, že i ta máma lhala
včera tu byl strejda, najednou se rozbračel, nikdy nebrečel, ani když ho komouši zavřeli na uran, vždy se smál, před dvěma lety mu umřel bratr, mě otec, pustil to až nyní, plakal
s tou zlodějnou, myslím si, že je to o tom, kam vás vítr zavěje, jaké "kamarády" vám dá život do cesty, mrzí mě to, dnes už vím, že to bylo špatně ... všechno nej do Nového roku všem
posílal mě do kláštera, dnes už vím, že měl pravdu, já se vydal opačným směrem, stejně mě to k tomu přivedlo, jen oklikou
často mi říkal "není dobro, není zlo", chtěl abych si to zapamatoval, já k tomu dodám, je jen příčina a důsledek ... mějte se hezky
už tu střílí rachejtle, dopil jsem poslední pívo, půjdu spát, přeji vám vše jen to nejlepší do Nového roku
ještě jsem si ohřál jídlo, nejsem pyšný na to, že jsem byl zloděj, nyní se mi to hnusí, je to život
když mě opustila, sral jsem na vše, kradl jsem jako straka, nikdy nás nechytli, jsem chytřejší než oni, to mám po něm
cikánská kurva ukradla sestře zlaté prstýnky, tak jsem tam s ní šel,
zrovna odjížděli, rozbil jsem pěstí okno a toho cikána honil kolem auta
i to je promlčené, jednou jsem cikána zrušil, uplně, skončil na JIPce,
rozbil jsem mu hlavu
v krminálu, cikánský koloušek si myslel, že si mě ochočí, zašel jsem
za ním na hajzl, už byl hodný
vykrádal jsem hospodu, tady kousek za Brnem, všude policajti a já v
lednici, tvl. nepřišli na mě
Zrovna tuhle nemám rád - je to zpověď toho Horáčka jaký to byl gauner
( a to chtěl být také prezidentem )
je to o životě, kam tě dá, jaké "kamarády" potkáš, dnes už vím, že to bylo špatně
píši jí to na facebooku, že chci pravdu, ona mi neřekne ne, nedokáže to, miluje mne jako já ji, ona ví
nedokáži to bez tebe, lásko má, bud mě zavolej a nebo mi dej zbohem, já nevím
chybíš mi, pořád, chodím po silnicích a myslím na Tebe, šel jsem třeba v zimě z Břeclavi do Brna, šel jsem to celý den, pořád jsem byl s Tebou
chybí mi, miloval jsem ho, byl to ten nejtvrdší člověk, jakého jsem poznal ... na sebe
tak jako já dnes nenávidím jeho syna s mojí ženou, tak on nenáviděl mě ... až to udělal, několikrát mi dal pusu a řekl, mám tě rád, myslím, že nelhal
když si zadáte do vyhledávače Bohumír Doubravský, vyskočí na vás, narodil se mu syn, je to štastný člověk, nebudu mu ubližovat
dozvěděl jsem se to až tehdy, když umíral, bože jak já ho nenáviděl, zabil bych ho, to Bůh to tak udělal, že už to nešlo
byla to taková šílená bolest, duše mi chtěla roztrhnout hrudník, žral jsem prášky na spaní jako lentilky a zapíjel je tvrdým chlastem, ztratil jsem v jeden okamžik svého otce, ženu i dítě
tak se dnes bojí, má žena, ani mi neodepíše, napsala mi na písničku "hezká" až jsem jí napsal, že to vím, že syn není můj, dělá mrtvou
kdybych jí chtěl ublížit, má krev je důkaz, vezmu toho kluka na testy a dokáži mu, že jeho matka je kurva ... neudělám to, už jsem to psal, miluji ji
to zlo přišlo se mnou, nevěděl jsem o tom, ani ona za to nemůže ... miluji ji
přijel jsem z toho Rakouska, byla u svých rodičů, utíkala za mnou v zástěře, plakala, já myslel že štestím, že mě vidí, ona už věděla, že je to v háji