Na pouštích je plno řek, které už netečou a už nikdy nepotečkou.
To, že se někdy řeka do svého koryt a vrátí přeci neznamená automaticky,
že to tak je a bude vždycky.
No jasně že krásný je už samotný přemýšlení, pokud přináší
radost.
Ale to už jsme dost jinde od původního tématu - tedy toho, že řeč byla,
že se prostě stavíš na stranu nějakého "názoru", prostě proto, že ho
uznáváš jako lepší než jiný. Tedy řeč byla o angažovanosti a nikoli
nadhledu
A co když se právě stavíš do zlaté střední cesty,co jsem psal níže, o Buddhově osvícení. Mohu být právě pozorovatel všech stran a tím přemýšlením si z toho od všech něco vzít tedy zlatá střední cesta a nebo nevzít a být jen pozorovatel a volně plynout jako oblak nad větry.
To ti nijak nerozporuju. Já říkám jen to, že "moci" neznamená
"muset"
Já mám prostě možnost, volbu, od stříbrné pravé k bronzové levé přes
zlatou střední.
Pozorováním můžeš přijít na cokoli, jen bych chtěl dodat, že to, co ty
si za sebe určíš jako zlatou střední cestu může kdokoli jiný vidět jako
úplně jinou cestu a už vůbec neplatí, o čemž byl asi i ten tvůj vstup,
že zlatá střední cesta (aji pokud je opravdu střední a není to jen tvůj
dojem) nemusí být nejlepší řešení.
Co z toho plyne?
Že filosofování o zlatých střední cestách je o ničem
.-)))))))))))))))))
Filozofování je fajn ,praxe je ještě fajnovějsi,Buddha vždy né nadarmo
říkal: Nevěřte mi a běžte a mou cestu si vyzkoušejte. 
