Ceny jsou většinou regulované, a tak málokdy odpovídají hodnotě
zboží nebo služby, cena reguluje nabídku a poptávku, pokud je něčeho
nadbytek tak se cena snižuje a pokud je něčeho nedostatek tak se cena
zvyšuje. Každý by chtěl egoisticky, aby byla cena jeho práce vysoká, a
cena zboží a služeb nízká, bohužel toto egoistické přání, nejde v
konzumní praxi ve velkém realizovat. Každá organizace používá jiné
metody regulace cen a tyto metody se mění podle situace, vše je zde tak jenom
experimentem a lidi jsou zde jenom pokusným materiálem, který se nemůže
násilné cenové regulaci bránit. Nadbytek pro ty, co jsou nahoře, vytváří
nedostatek pro ty, co jsou dole, následkem zde je závist, a tím i vandalismus
který může vyvrcholit i válkou.
Zde se dostáváme k toužení po ideálním ekonomickém a politickém
systému konzumní společnosti, bylo zde už velmi mnoho různých
společenských systémů, ale žádný nebyl pro všechny lidi ideální,
každý systém měl svoje výhody a svoje nevýhody, dokonalý systém zde
nikdy nebyl a nejspíše zde ani nikdy nebude. Mnozí si naivně myslí, že v
přírodě je dokonalý přirozený jednoduchý systém, podle kterého
příroda funguje, mnoho miliónů let, i tento přírodní systém má svoje
výhody a svoje nevýhody, proto nějakým formám života vyhovuje a jiným
formám života nevyhovuje. Není tedy na světě konzumní systém ten, který
by se zavděčil všem, výhody pro jeden systém života, jsou zde možné,
díky nevýhodám pro jiný systém života, nadbytek tak logicky vytváří
nedostatek.
Ano, bude líp, hlásá nová politická strana, a zapomíná dodat to, že
líp bude jenom kariéristům, co se díky volbám dostali na vysoké státní
funkce. Nová digitální doba a pandemie přináší mnoho nečekaných změn,
na které nejsme připravení, a tak se dostáváme do složité situace, se
kterou si neumíme poradit, to, co před několika lety bezvadně fungovalo, to
dneska už nefunguje, na nic se dneska už nejde spolehnout, jednou jistotou je
zde smrt, ale o takovou jistotu nikdo nestojí. Přichází období umělé
inteligence a období inteligentních robotů na akumulátory, to logicky povede
k rychlému nárůstu nezaměstnanosti a tím se mnoho organizací dostane od
dluhové pasti, ze které už není úniku, žít na dluh nejde dlouho,
zkrachovat může i národ nebo veliké EU.
Statistiky sebevražd nám odhalují v nahotě to v jak veliké krizi je
konzumní společnost, problémem těchto statistik je to, že je máme bohužel
k dispozici až za několik let, a nedokážeme zatím mít tuto statistiku
aktuální a objektivní v reálném čase v celém EU. Nejohroženější
skupinou u sebevražd jsou muži, co nemají vysokou školu, a jsou ve věku od
45 let do věku 65 let, výpověď pro tuto ohroženou sociální skupinu
znamená většinou dlouhodobou nezaměstnanost a tím je zde i stres a deprese,
která se bohužel často řeší sebevraždou, nejvíce sebevražd je zde od
listopadu do dubna, zima působí na muže, co mají dluhy velmi depresivně.
Podle mě je na depresi mnohem větší počet úmrtí než na pandemii, a měli
bychom místo mediálního sledování pandemie v EU sledovat spíše statistiky
sebevražd.
