Rozcestník >> Politika >> Bylo za socialismu lépe?

Vše má své výhody a nevýhody .

Tak někdo vystřídá za život partnerů povícero, tak mu to ani nepřijde, když se zas jednoho zbaví

Každé nové soužití obsahuje další a další kompromisy . Tak to už ne! Vyřešeno .

Ona by se nejaka nasla, co by te pripavila o penize...

Já vím.((((

milko je asi nějaký horník, ti choději do penze také v šedesáti, jinak by musel ještě 3 roky makat

Tady v ulici také jeden vdovec už za 15 let vystřídal snad 3, ale všechny dobrovolně prchly kdy by furt poslouchal ty jeho nářky, co ho kde bolí a staral se mu o gábl....

Kdo se nenaučí soužití s druhými lidmi dokud je v plné síle, až je z něj chudák to nikdy nedoběhne. Později sklízíme a žijeme z toho co jsme zaseli.

Kdyz oni cizkove mysli, ze staci usmev a sem tam nejaky kompliment a baba bude kolem nich skakat jako to delala maminka...jenze dnesni zeny uz pricichly k zapadnimu stylu manzelstvi, kde muzicek prinasi penizky a je rad, ze ma nejakou babu, co se mu stara o deti a o stravu.jinak ho pouze oblazuje svou pritmnosti..

Každý měl něco dávat, nejen brát. Aby to bylo vyvážené. Nemyslím tím peníze.

Hezka teorie, ale malo rozsirena..

Pokud se stane praxí, vztah funguje v lásce.

Podle mne se jedna o partnerstvi a ne bezpodminecne o lasku..laska je prave to "v dobrych casech i ve zlych", ze dotycny/a vytrva i presto.

možná je takové partnerství bezpodmínečnou láskou.

Laska ma ruzne formy..ale musi tam byt obetavost a i sebezapreni..jinak je to pouze dohoda jeji dodrzovani...

Nevím, ale když se daji dohromady, řekněme dva 65 letí, tak v tom té lásky moc nebude, spíš žijí spolu, aby nežil každý sám.....znám lidi,kteří jsou tady z města a žijí vedle sebe odjakživa, až ztráta celoživotního partnera je dala do jednoho bytu....

to je pěkné, možná se dobře znají a důvěřují si. Myslím že důvěra je základ, z ní pak vyrůstá to ostatní. A pokud jeden z nich onemocní, ten druhý se o něj nezištně dokáže starat či minimálně zajímat (věnuje mu pozornost) I ta pozornost kolikrát stačí.

Ano, jsou to lidé kteří se zkrátka znaji od dětství, společné tancovačky, práce, je pak jasné, že víš do čeho jdeš......když se najdou dva na inzerát, tak je to na každém, co o sobě prozradí a co zatají...

Milovat můžu toho, kdo je mi věrný a nezklame. Takže pokud nehynoucí lásku, tak pouze lásku ke straně...

Aježiš, Spráťa, ta nám to teď vysvětlí

Vy mladí jste moc chytří... Jdu roztáčet kola kapitalismu.-)

Neopetovana laska je ta nejvetsi..

Ponekud nudne?

naopak, maji si o čem povídat, všichni je znají, oni také všechny znají....

Kde je tajemnost, poznavani neznameho? kde je dobrodruzstvi?

Znám dva místní páry, kteří se rozvedli před desítkami let, ale stále žili kvůli majetku spolu v jednom domě a nyní v 66 létech tvrdí, že nikdy si tak dobře nerozuměli, jako teď---

asi u nehraje telesna laska zadnou roli..jsou proste kamaradi..

Tak já nikomu do ložnice nekoukám, ale ta tělesná láska tam bude taky, proč by ne....jenže už to nebude, jako když se najdou dva ve dvaceti, to pak případný sok v lásce je nemilosrdně napaden....

To akorát mladí si myslí, že staří nemaji právo se políbit, nebo pošmajchlovat­....vnučka by řekla,no babi, fuj ale oni fuj nejsou ani ve 14 ti.....

Bez dávání není možné očekávat,že něco dostanu.

Bohužel je hodně lidí, kteří toto nechápou. Myslím že je to známkou nezralosti. Teprve dospělý člověk chápe (zcela přirozeně) že dávat je jako dýchat. Je to přirozená věc, normální a vůbec o nic člověk dáváním nepřijde. Ale jaksi někdo se zasekne.... do očekávání a nároků.

Souhlas.Mám i zkušenost,co dokáže jenom obyčejný úsměv a pozdrav.

Tak to já jsem se ani ke stáru nezlepšil, kdyby bylo po mém, nedám nikomu nic a ani od nikoho nic nechci....

říkám že o peníze nejde. Dáváš něco jiného... třeba pozornost své ženě, svůj čas. A pokud ne, tedy pak klobouk dolů že vám to klape.

Myslíš, že stojí klapání jen na dárcích a pozornostech?

ne, mluvím o tom že si dáváte jeden druhého. Svoji pozornost a čas (jeden druhému). Není řeč o dárcích a pozornostech ve smyslu věcí. Mám na mysli pozornost ve smyslu zájmu o druhého.

Z vysvětlování někdy mívám pocit marnosti.Čím víc slov nakladu,tím je to zakletější.

už jsem starší, mám mnohem víc trpělivosti a mám také čas něco říct i opakovaně.