Abychom si rozuměli, mně se to, co se dnes děje, vůbec nelíbí. Můj nejstarší syn měl dysgrafii, ze všech předmětů měl samé jedničky, jen z č.j. dostával pravidelně 3. Žádného asistenta nepotřeboval, nejdříve se vyučil, pak si udělal stavební průmyslovku a pokračoval na vysoké. Dnes dělá stavbyvedoucího a je toho už hodně, co za ním stojí. Je mu už 47 let, a vím, že díky svému postižení měl tu cestu daleko složitější, nežli ti, co touto poruchou netrpí.
