Klidne ale muzeme reagovat i tak, ze projevime jen ten soucit a ty nesmysly, co nekdo pise ignorujeme. Ti co nas dobre znaji i tak svuj nazor maji a ti co nas radi nemaji je to predevsim jejich problem.
Klidne ale muzeme reagovat i tak, ze projevime jen ten soucit a ty nesmysly, co nekdo pise ignorujeme. Ti co nas dobre znaji i tak svuj nazor maji a ti co nas radi nemaji je to predevsim jejich problem.
Ono je to ještě trošku jinak. Jsou lidé, co tě neznají, a když čtou ty pomluvy, lži a drby, tak jim i uvěří, a už se na tebe nedívají nezaujatě. Rozumně uvažující člověk nakonec dokáže posoudit, že to, co se o tom daném člověku psalo, nemusí býti pravdou, že věci se mají jinak. Ale kolik takových je? Kolik z nás se nedá ovlivňovat a vytváří si na všechno svůj vlastní názor?
Marti koho pravda zaujima se predvsim bude ptat i tebe samotne a bude ho na urcitou vec zajimat i tvuj nazor.
Měl by. Jenže to udělá jen málokdo. Většinou to trvá určitý čas, než se pozná, kdo je kdo.
Ty ale nemusis nikoho presvedcovat o tom jakym nejsi clovekem i kdyz nekdo v tomto ohledu o tobe siri nejake pomluvy. Staci kdyz zustanes sama sebou a dal se usilujes o pokoj a rozumne chovani vuci vsem.
Kazdy z nas vzdy nejakou chybu ma a kdyz se na nekoho zameris jiste tu chybu i najdes, ale nekdo si tu chybu treba i umi priznat a pouci se z ni a jde dal, ale pro nekoho je to kamen urazu o ktery se stale potkyna a rozbiji si drzku i kdyz nemusi.
Priznat chybu neni slabosti, ale prave naopak a ti co nekdy ty chyby na tobe vyhladavaji je mohou mit stejne tak a mozna jich maji jeste vic nez ty. Odpust jim a poprej jim uzdraveni.
Nikoho nepřesvědčuji, jen se vyjadřuji k tomu, co bylo někým napsáno. A to dělám neustále a nemám zapotřebí k tomu používat drby, pomluvy nebo lži. Vždy napíši svůj názor na věc a to i přesto, že vím, že se mnohým líbit nebude. Zůstávám být sama sebou. Jsem si vědoma toho, že nikdo není dokonalý, ale rozlišuji na rozdíl od tebe, určitý rozdíl v chování. Je něco jiného špinit někoho záměrně a něco jiného to udělat nevědomky. V prvním případě je to neomluvitelné, u druhého omluvitelné a dá se to tomu dotyčnému odpustit. Jelikož jsem se pohybovala celý život mezi lidmi, tak tyto lidi dokáži od sebe rozeznat a také vím, že uzdravení se u té první skupiny nekoná. Jsem tu už nějaký ten pátek, zanedlouho mi bude 67 let, a moje životní zkušenosti to dotvrzují.
ok. Preji ti hlavne pohodu a radost. Je normalni, ze se zlobime na urcite hloupe chovani. Jen neni rozumne to v sobe drzet a nechat se tim ovladat.