Když se řekne kopretina vzpomenu si na báseň Františka Hrubína:
Kopretiny, kopretina,
všechny stejné, každá jiná.
Fouká větřík, v louce tráva
pod větříkem polehává.
Kopretiny se však smějí,
tančí s ním a dovádějí,
dokud neodletí jinam,
k jiným bílým kopretinám. 
5
3
pssst )))
