Přátelé, komunismus u nás nikdy nebyl u nás byl socialismus. Procento komunistů v naší republice bylo kolem deset procent, není-li míň procent. A to někteří proti své vůli,aby si udrželi pracovní místo. Takže tam byli, jako by tam nebyly. Ono to tak bylo i v druhé světové válce, ne všichni stříleli na nepřítele, jak nám to jeden voják říkal...kdyby jsme nestříleli do vzduchu, možná by i Němci vyhráli.
A nedivte se našim rodičům, kteří nechtěli nic mít se západem. Ten je sklamal. Jejích dětí, synové museli v osmnácti do války, stáli na nádražích a plakali, byli to ještě děti, nejen oni, ale i jejích matky. Uvědomujete si co prožili vaší rodiče, prarodiče? Nejen to, kolik jich zahynulo v koncentračních táborech, samozřejmě ve válce. Byli zrazení a napadení západem. Po válce už to nikdy nechtěli prožít a taky nechtěli, aby to prožili jejích dětí. Fašismus jím vzal už hodně, nejen rodiny, ale i ekonomiku, čas....a proto se uzavřeli, přidali se k východu.
Lidé se nepoučili, dnes jsme na tom stejně, jen jsme se k tomu dopracovali bez války. Jsme v područí Evropské unie, zase nejsme svobodný stát. Nařizují nám co můžeme a nemůžeme,co naše děti můžou a nemůžou.... Lidé se bojí komunismu a přitom jsou otroci kapitalismu a to ještě netuší co je čeká.
Rusko oddělili od světa sankcemi a přitom si neuvědomili, že mu učinili službu. Rusko se osamostatnilo, je soběstačné, není závislé na nikom. A co my? Kolik toho má Česká Republika, aby mohla přežít? Kolik máme zemědělství, svých výrobků, zásob....? Proč se vzorujeme na západě, když západ nás nikdy neměl rád.

vě to byl můj otec, který dovršil
osmnáct let a stal na tom nádraží....pokud by odmítl, Němci by celou
rodinu poslali do koncentračního tábora. Můj děda, otec dětí, v době kdy
válka už končila, byl povolán jako voják do Německé armády, protože
Němeci uz neměli lidí.