"Po dnešní třináctihodinový směně jeden dopis chlapcům, který mě minulej tejden nasrali. Nebo dopis... Prostě člověk po těhle náročnejch dnech ve skafandru ztrácí nějakej sebekorektiv a potřebuje upustit páru, pro příspěvky o kočičkách přeskočte a skrolujte dál. Díky a sorry předem.
Milý Danieli Lando, milý Václave Klausi, milí všichni ostatní vám podobní. Měl jsem to štěstí se narodit až v roce 93 už do svobodné země. I přesto, nebo právě proto, považuji svobodu za krásnou a nedotknutelnou věc. Přesto by ve slušné, při sobě držící a empatické společnosti, měli jedinci být ochotni své svobody v určitých momentech dočasně omezit pro dobro ostatních, svých bližních. Ten moment by měla být třeba situace, ve které stovky lidí umírají v přeplněných nemocnicích plných absolutně vyčerpaného personálu.
Na narativ rytířského hrdinství a zachránce národa jsme především u Daniela Landy už asi zvyklí. Celá tato rytířská symbolika je po vetšinu času zejména komická, místy dokonce nevhodná, ale ne nebezpečná. To ovšem neplatí tentokrát. Ne, nejste zachránci národa. Nejste blaničtí rytíři.
Odmítání omezení tváří v tvář smrti ostatních, či dokonce svolávání hromadných akcích pod rouškou “boje za svobodu”, místo jakékoli nabídnuté pomoci či nasazení v tom reálným boji, to rozhodně není hrdinství nebo občanská neposlušnost, jak to nazývá pan už skoro zapomenutý prezident Klaus. Je to prachobyčejná bezohlednost a sobectví.
Nejste hrdinové. Jste srabi."
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=10158919311433187&set=a.189322958186&type=3&theater
3
