Ale vzdyt preci vidis, ze mu to chybi a mne to preci nic nestoji mu prat, aby
byl stastnym a milovanym clovekem 
Ja tady taky tomu nevelim. Ale ty dobre vis, ze tady tomu veli clovek, ktereho vsude, kde jen muzes dehonestujes a urazis nazyvajic ji zvadlinkou.
Ona jak vidis se i nad to dokaze povznest a dava ti zase sanci projevit se i trochu rozumneji i kdyz treba jini lide treba u takove Pouty, ktere se zastavas jako rozumne zeny uz asi hodne lidi podobnou sanci nedostanou, aby v ji spravovane diskusi mohli napsat svuj nazor, nebo je to totalitne myslici netolerantni clovek.
I tohle by te mohlo vest k urcitemu zamysleni.
Tak pit clovek musi. Ted tu mam velice dobry bylinkovy caj. Zeleny caj a
mata.
Bylinkové čaje je třeba obměňovat. Při pití jednoho druhu ti kape na karbit.
Zda, ze ted popisujes nejakou dobrou osobni skusenost. Ale neboj ja sem v tomto ohledu v pohode a mam vice druhu ruznych caju, ale i jinych napoju.
Az to piti tech caju, ale tobe nejak zvlast ublizilo, tak to je mi te uprimne
lito a preji ti tedy brzke uzdraveni 
Nenapadlo tě někdy, že se můžeš ve svém hodnocení jiných lidí plést?
Dovol mi v teto souvislosti citovat dnes rusofoby velice nepopularniho autora znameho i v CR sfilmovaneho dila.
"„Myslím,“ řekl Švejk, „abychom se na všechno dívali z poctivější stránky. Von se každý může zmejlit, a musí se zmejlit, čím víc o něčem přemejšlí. Soudní lékaři jsou lidi, a lidi mají svoje chyby. Jako jednou v Nuslích, právě u mostu přes Botič, přišel ke mně v noci jeden pán, když jsem se vracel od Banzetů, a praštil mě bejkovcem přes hlavu, a když jsem ležel na zemi, posvítil si na mne a povídá: ‚Tohle je mejlka, to není von.‘ A dopálil se tak na to, že se zmejlil, že mě přetáhnul ještě jednou přes záda. To už je tak v přirozenosti lidský, že se člověk mejlí až do svý smrti. Jako ten pán, co našel v noci vzteklýho psa polozmrzlýho a vzal ho s sebou domů a strčil ženě do postele. Jakmile se pes vohřál a vokřál, pokousal celou rodinu a toho nejmladšího v kolíbce roztrhal a sežral. Nebo vám povím příklad, jak se zmejlil u nás v domě jeden soustružník. Votevřel si klíčem podolskej kostelík, poněvadž myslel, že je doma, zul se v sakristii, poněvadž myslel, že je to u nich ta kuchyně, a lehl si na voltář, poněvadž myslel, že je doma v posteli, a dal na sebe nějaký ty dečky se svatými nápisy a pod hlavu evangelium a ještě jiný svěcený knihy, aby měl vysoko pod hlavou. Ráno ho našel kostelník a von mu docela dobrácky povídá, když se vzpamatoval, že je to mejlka. ‚Pěkná mejlka,‘ povídá kostelník, ‚když kvůli takový mejlce musíme dát kostel znovu vysvětit.‘ Potom stál ten soustružník před soudními lékaři a ti mu dokázali, že byl úplně příčetnej a střízlivej, poněvadž kdyby byl vožralej, tak by prej tím klíčem netrefil do toho zámku ve dveřích kostela. Potom ten soustružník zemřel na Pankráci. Taky vám dám příklad, jak se na Kladně zmejlil jeden policejní pes, vlčák toho známýho rytmistra Rottra. Rytmistr Rotter pěstoval ty psy a dělal pokusy s vandráky, až se Kladensku počali všichni vandráci vyhejbat. Tak dal rozkaz, aby stůj co stůj četníci přivedli nějakého podezřelého člověka. Tak mu přivedli jednou tak dost slušně ošaceného člověka, kterýho našli v lánských lesích sedět na nějakém pařezu. Hned mu dal uříznout kousek šosu od kabátu, ten dal očichat svými četnickými policejními psy a potom toho člověka odvedli do nějaký cihelny za městem a pustili po jeho stopách ty vycvičené psy, kteří ho našli a přivedli zase nazpátek. Pak ten člověk musel lézt po nějakém žebříku na půdu, skákat přes zeď, skočit do rybníka a psi za ním. Nakonec se ukázalo, že ten člověk byl jeden českej radikální poslanec, kerej si vyjel na vejlet do lánskejch lesů, když už ho parlament vomrzel. Proto říkám, že jsou lidi chybující, že se mejlejí, ať je učenej, nebo pitomej, nevzdělanej blbec. Mejlejí se i ministři.“
Myslis, ze by ti to jako odpoved mohlo postacovat ?
..
3
1
1
