„Tam co stojí Ona je mojí naděje strom.. padá z něj naděje list do toho udeří hrom.. Tam co stojí Ona je mojí naděje tok.. je mojí naděje břeh… v okamžik zazvoní zvon… Tam co dává ruce je života dar.. je jako života lék.. je jako života zrod.. Tam kam klade nohy je jako zasadit mech.. je jako ucítit vítr.. je jako vyrazit dech… Tam co stála Ona už nebude stín.. už nebude klid.. už nebude den… Tam co Stála Ona už neroste strom.. teď stojí tam kmen … kmen bude tlít… Tam co dala ruce je života skon.. je života zmar.. zmatek a zlo… Tam co dala nohy z břehu je zbor.. z mechu je písek a z písku sklo..“
O stromech, o zlu, o životě....
1
